FRÖHLING, ULLA. Byla jsem otrokyní v satanské sektě. Z něm. orig. Vater unser in der Hölle přel. Bohumila Kučerová. Frýdek-Místek: Alpress, 2009. ISBN 978-80-7362-694-5

Německá novinářka a spisovatelka Ulla Fröhling nám prostřednictvím této knihy předává skutečný životní příběh jedné německé ženy, která vydržela a přežila víc, než si jen kdokoli z nás dokáže představit. Angela Lenzová (pseudonym) se narodila do navenek spořádané a vysoce společensky postavené rodiny. Již od kojeneckého věku je však sexuálně zneužívána vlastním otcem, nenáviděna vlastní matkou a fyzicky i emocionálně týrána oběma rodiči, i vlastním bratrem. Od necelých tří let je navíc propůjčována přívržencům zvrhlého náboženského kultu využívajícího dětí pro své obřady, dětskou prostituci a dětskou pornografii. Angela je členy kultu systematicky týrána, sexuálně zneužívána a mučena. Je nucena „obšťastňovat” zákazníky v dětském bordelu, účastnit se všech odporných rituálů kultu a co je ještě krutější, spolupodílet se na mučení a dokonce i vraždě dítěte.

Tyto hrůzné zážitky a zkušenosti se Angele podařilo odhalit a s mnoha z nich se vyrovnat až během mnohaleté terapie. Angela je totiž mnohočetnou osobností – má disociativní poruchu osobnosti. A právě teoretický výklad s ukázkami na případu Angely je další stěžejní tezí knihy. Poznáváme závažnost této duševní poruchy, která vzniká již v raném dětském věku jako následek zážitků extrémního násilí a zneužívání, přičemž neblahé zkušenosti v dospívajícím i dospělém věku jsou pro ni další živnou půdou. U Angely dospěla tato porucha až neuvěřitelných rozměrů – Angela se rozštěpila na zhruba padesát osobností majících rozdílné zkušenosti, charaktery, projevy a dokonce i pohlaví. Část těchto osobností byla podvědomě vytvořena Angelou samotnou jako obranný mechanismus přežití násilí a zneužívání. Další část vznikla „na povel” Angeliných mučitelů.

A právě v této souvislosti se z knihy dozvídáme, jak tito mučitelé dětí využívají poznatků o vzniku a průběhu této poruchy a naprosto nelidskými a mnohdy až životu nebezpečnými metodami doslova programují děti k obrazu svému. Dělají tak z nich roboty bez vlastní vůle a neschopné odporu. Takto nad nimi získávají moc, aby je pak snadno mohli využívat pro pornografii, prostituci a v neposlední řadě i pro své rituály.

Autorka velmi šikovně propojuje současný a minulý život Angely, přivádí nás až do nitra její duše, přesněji řečeno, jejích mnoha osobností. Zároveň nám však přibližuje i vnitřní život a uvažování některých z pachatelů a nevyhýbá se ani tématu zvrhlých kultů a psychoskupin, přičemž uvádí nezpochybnitelná fakta o činnosti některých z nich a o jejich obětech.

Kniha tedy není zdaleka jen drásavým psychologickým příběhem, který má čtenáře dojmout. Apeluje na čtenáře a vyzývá zejména ty z řad pomáhajících profesí, politiků a novinářů, aby před tématem rituálního násilí a sexuálního zneužívání nezavírali oči. Autorka zhodnocuje nemožnost prakticky zabránit činnosti všech takovýchto skrytých násilnických kultů, dovolává se však zvýšené pozornosti a důvěry k obětem těchto kultů a dodává naději, že s pomocnou rukou tyto oběti mají šanci začít žít svůj vlastní život.

Kniha obsahuje několik příspěvků od různých odborníků a dále také kopie rukopisů několika Angeliných osobností.

                                                                                                                 Eliška Dutková

Vernisáž se koná v úterý 30.11.2010 v 18.00. Výstava potrvá od 30. 11.  do 11. 12. 2010.

Vystavuje izraelská umělkyně YAEL BEN-HORIN.

Fotomontáž rodinných fotek a tváří stažené ze stránek s dětskou pornografií. Snímky vyprávějí příběh ztracené dívky, která vystoupila ze sebe a putuje, aby se osvobodila z mlčení, které ji bylo násilím vnuceno. Rodin na pozadí příběhu je mnoho a ona se načas stává jednou z obyčejných dívek.

Série manipulovaných malo-formátových fotografií představuje intimní sondu do tragických momentů dětského života. Autorka vytváří koláž banálních situací a pornografických snímků, před kterou možná na chvíli, nebo na dlouho ztratíme řeč. Poukazuje na sexuální zneužívání dětí jako na globální politicko-sociální fenomén, který se týká všech společenských vrstev a bourá stereotypy vytvářené odbornou i laickou veřejností.

MEETFACTORY GALLERY
otevřeno denně 15 – 20 h /
Ke Sklárně 15, Praha 5, www.meetfactory.cz

Na programu je od 11:00 tisková konference, poté prezentace činnosti Centra za celou dobu jeho existence a nakonec malý komorní koncert a setkání klientů a spolupracovníků.

Všichni jsou srdečně vítáni.

O průběhu akce Vás budeme informovat.

Informace o Centru: www.centrumelektra.cz 

Dlouhých deset let byl domov pro dnes devatenáctiletou dívku z Břeclavska peklem na zemi. Místo láskyplného zacházení se stala jen hračkou v rukou svého chlípného bratra za tichého přihlížení otce. Když se jí bratr nabažil, stala se obětí zvrhlých choutek otce.

Krajský soud v Brně za to ve středu poslal na 6 let do vězení devětadvacetiletého bratra dívky, padesátiletý otec si odsedí za mřížemi 5,5 roku. Šokující na celé věci je to, že dívka se snažila na svou zoufalou situaci upozornit školního psychologa i další lidi, pomoci se ale dovolala až u jednoho ze svých spolužáků na nové škole, který zalarmoval sociálku a policii.

Dívce na místo odpovědných orgánů pomohl až neznámý člověk

„Naprosto v tomto případě selhaly profesionální orgány ve školství a sociální péče, byl to až téměř neznámý člověk, který poškozené pomohl. Selhala i samotná rodina, matka o všem věděla, a přesto dceru vydala dalšímu prodlužování traumat,“ upozornila soudkyně Jaroslava Bartošová.

Jednání se konalo zavřenými dveřmi, proto se až při odůvodnění verdiktu dostalo na veřejnost, jakými hrůzami si musela mladá dívka projít. Bratr se poprvé na dívku vrhl v jejích pouhých šesti letech. Tři roky nejméně jedenkrát týdně svou mladší sestru zneužíval k dosažení vlastního pohlavního uspokojení.

Po odchodu syna pokračoval ve zneužívání otec

Po odchodu syna ze společné domácnosti využil situace otec, který o dřívějším zneužívání věděl.

Podle soudu bylo konání obou obžalovaných prokázáno nejen výpovědí dívky, ale i dalšími nepřímými důkazy. Samotná dívka dodnes trpí těžkou posttraumatickou stresovou poruchou, má zdravotní problémy a trpí i komplikacemi v sociálních kontaktech nebo navazování partnerského vztahu. Oba muži si ihned podali odvolání.

Petr Kozelka, Právo

Článek byl převzat se
souhlasem redakce serveru Novinky.cz

Původní článek s diskuzí naleznete zde.

Myslíte si, že je trest pro pachatele odpovídající?
Co si myslíte o počínání dospělých odborníků, kteří dívce nepomohli a jak se dá takovému jednání předejít?
Jak vnímáte diskuzi pod článkem?

A další komentáře můžete sdílet s ostatními na diskuzním fóru.

http://sexualni.zneuzivani.cz/forum/viewforum.php?f=7

Těšíme se na Vaše příspěvky.

vs

dovolte, abych Vás i čtenáře Vašich stránek co nejsrdečněji pozvala na výstavu Umění je stav duše VII.
konanou v Muzeu Kroměřížska od 3.9. do 11. 10. 2009.

S přáním krásného dne

Lucie Merhautová

Zajímalo mne, jak se TV Nova tématu chopila, a musím se přiznat, že jsem byla velmi nedůvěřivá. Hledala jsem v tom hlavně kalkul a reklamní trik ze strany televize, jak na lidském neštěstí vydělat a zvýšit sledovanost.  Příběh jsem si pustila z archivu na internetu.

Celkové uchopení a ztvárnění příběhu mne velmi mile překvapilo. Myslím, že se tak složitého tématu ujali autoři velmi citlivě, působí autenticky a to nejen díky excelentním hereckým výkonům. Obdivuji Miroslava Etzlera i Bereniku Kohoutovou za jejich odvahu. Na internetu jsem dokonce četla, že role otce byla nabídnuta původně jinému herci, který ji odmítl, protože se necítil dostatečně připraven takovou roli ztvárnit a dovolit tak veřejnosti, aby si jej ztotožnila se sexuálním zneuživatelem dítěte. Šestnáctiletá herečka hrála sexuálně zneužívanou Veroniku velmi přesvědčivě a to i ve vypjatých a odvážných scénách. O to více mne iritují komentáře, které se objevily na internetu, ve kterých velmi vulgárním a nevybíravým způsobem komentují někteří muži (možná spíše chlapci) její fyzické proporce. Snažila jsem se přes tiskové oddělení TV Nova oba herce oslovit s žádostí o poskytnutí rozhovoru, ale bohužel se mi z televize nikdo neozval. Ale nevzdávám se a třeba se zde časem objeví. Nechtěla bych zde opomenout ani výkon Vandy Hybnerové, která si také zaslouží pochvalu, a věřím, že ani ztvárnění její role nebylo jednoduché.

Ve vyprávění se povedlo velmi šikovně zachytit souvislosti a další jevy, které se při sexuálním zneužívání v rodině objevují, a které trauma posilují a komplikují možnost oběti se s ním vyrovnat. Při sexuálním zneužívání dítěte jde převážně o zneužití moci dospělého nad dítětem. Zneuživatel záměrně v dítěti vyvolává pocity zodpovědnosti za celou situaci (ať již tím, že ho označuje za zlobivé či svůdné, nebo jen tím, že vyžaduje sexuální praktiky tajit). Dítě situaci nerozumí a neumí se takovéto manipulaci bránit, proto zodpovědnost přijímá a prožívá pocity viny. O to těžší je poté se někomu svěřit. Pokud dítě ještě narazí na nedůvěru ze strany matky či někoho jiného, komu se svěří, je trauma opět posíleno a mlčení prohloubeno. V příběhu Veroniku nevlastní otec činí zodpovědnou za celou situaci tím, že ji označuje za nedůvěryhodnou a neposlušnou. Je natolik neposlušná (začíná, jak je v jejím věku obvyklé, chodit s chlapci), že je otec rozčilen a musí ji jako lékař podrobně vyšetřit. Vyšetření se ale zvrhne v sexuální zneužití, za které ale může Veronika, protože otce rozčilila.

Po prvním incidentu prožívá nevlastní otec pocity viny, ale poté, co zjistí, že si nechala Veronika vše pro sebe a že mu zneužití prošlo, chce více. V příběhu je patrné, že těsně po incidentu je nevlastní otec svými skutky zdrcen a velmi zřetelně si uvědomuje, že Veronice ubližuje. Obviňováním Veroniky a posilováním vlastní moci se ovšem svých nepříjemných pocitů vcelku jednoduše zbavuje. Celá situace pak pouze nahrává tomu, aby se vše opakovalo.

Veronika, vzhledem ke svému věku, si je vědoma toho, že se děje něco nezvyklého, ale přesto je ze situace zmatena a není schopna ji popsat někomu jinému. Stahuje se do sebe, odmítá svého přítele, má problémy v komunikaci s matkou i nevlastním otcem, chová se provokativně. Vysílá prosby o pomoc způsobem, který je nečitelný pro ostatní. Což bývá velmi častý jev u obětí sexuálního zneužívání a to nejen v dětství, kdy se zneužívání děje, ale také v dospělosti, kdy již aktuálně nebezpečí nehrozí. Snaží se se vším svěřit matce, která jí nerozumí, a tak nakonec volí útěk z domova a pomoc sociální pracovnice.

Nevlastní otec je vnímán jako milující a pečující muž, který je šlechetný, protože se ochotně ujal své nevlastní dcery. Je uznávaný lékař. Vším zapadá do obrazu zodpovědného manžela a otce a jako reakci na své výčitky svědomí se snaží tuto představu ve svém okolí ještě více posilovat. Pro Veroniku je velmi těžké tento obraz narušit tím, že jej označí jako zneuživatele, a naráží na nepochopení dokonce i vlastní matky. Ta místo toho, aby se snažila chránit vlastní dceru, začne chránit sama sebe a dceru obviňovat, že chce zničit život celé rodině, včetně jí samotné. I reakce matky tak posiluje Veroničiny pocity zodpovědnosti a viny.

Přestože Veronika sebere všechnu svou odvahu a svěří se sociální pracovnici, která jí naslouchá, podporuje a nabízí pomoc, nakonec končí příběh velmi tragicky. Veronika svou výpověď na naléhání své matky odvolá, za což je odměněna označením za „hodnou holčičku“. Rodina je opět pohromadě a vše je dle ostatních v pořádku. Otec zažehnal nebezpečí trestu, matka zachránila rodinný kruh a přítomnost svého manžela a otce druhého dítěte. Veronika se stala opět obětí a to nejen svého nevlastního otce, ale nyní již celé své rodiny. Její bezpečí je výrazně narušeno a ohroženo a pravděpodobně bude narušováno i do budoucna. Na konci příběhu jsem pociťovala ohromnou bezmoc. Děvče na začátku svého života, plné životního elánu a nadějí je zraněno a odnáší si do dalšího života zkušenost, že jeho osobní potřeby nejsou důležité. Jak může celý příběh pokračovat dále? Veronika svůj boj vzdá a bude otci k dispozici vždy, když bude potřeba? Veronika svůj boj nevzdá a po čase opět uteče z domu? Přestože se zneužívání třeba i zastaví, ve vzduchu bude nadále napětí prosycené strachem, vztekem a bolestí, které bude ovlivňovat všechny členy rodiny. Může se také stát, a jistě se i stává, že časem matka bude schopna svou dceru poslouchat a nakonec jí vše uvěří.

Sedmý díl seriálu Soukromé pasti tak ukazuje, že sexuální zneužívání není pouze samotný akt, při kterém dospělý uspokojuje své sexuální potřeby manipulací s dětským tělem, ale že se jedná o mnohem komplexnější a složitější jev. Ukazuje nejen pohled oběti, ale také dalších zúčastněných (matky, zneuživatele). Připomíná, jak bychom měli vyzdvihovat a oslavovat odvahu všech, kteří své příběhy sexuálního zneužívání zveřejnili a zveřejňují, i těch, kteří se rozhodli s takovou zkušeností bojovat a snaží se opět nalézt vlastní hodnotu a chuť do života.

Diskuze, kterou odvysílání rozpoutalo, pouze potvrzuje, že téma je více než aktuální a na straně veřejnosti vyvolává silné emoce. Propukla řetězová reakce svěřování se s vlastními příběhy dospělých, kteří byli sexuálně zneužíváni v dětství. Zde si neodpustím pár kritických poznámek vůči TV Nova. Myslím, že diskuzi na tak závažné a citlivé téma, by měl na stránkách někdo administrovat a nekompromisně mazat příspěvky, které jsou vulgární a napadají důvěryhodnost ostatních příspěvků. Nechtěla bych pochybovat o odborných schopnostech PhDr. Cenkové a zajisté má v práci s rodinami a dětmi významné úspěchy, ale myslím, že by se k tématu dlouhodobých následků měl vyjadřovat odborník, který, když už se nespecializuje přímo na dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství, tak alespoň pracuje s dospělými a má zkušenosti se zpracováním takového traumatu v dospělosti. V neodborné veřejnosti poté bude PhDr. Cenková mylně vnímána jako odborník na něco, čemu se ve skutečnosti vlastně téměř nevěnuje.

TV Nova učinila odvážný krok, který se jí, dle mého názoru, celkem povedl. Jen škoda, že takovou odvahu nemá i televize veřejnoprávní, ale třeba se nechá inspirovat. Myslím, že by TV Nova měla zapracovat na tom, jak naloží s emocemi, které tak silné téma rozpoutá. Když již chce otevírat veřejnou diskuzi a tabuizovaná témata, měla by být připravena zodpovědně pracovat i s následky, což se jí, dle mého názoru, ne zcela podařilo.

Vřelý dík všem filmařům za příjemné překvapení.

Film „Tatínkova holčička“ lze přehrát v internetovém archivu TV Nova na http://archiv.nova.cz/

vs