Komentáře k: Odpustila jsem “svému pedofilovi”

Od: Meggy

Meggy — Tue, 31 Jan 2012 05:09:10 +0000

Díky Vašemu příspěvku jsem si zase mnohé uvědomila. Spojily se mi momenty, o kterých jsem nikdy neuvažovala, že by mohly být způsobeny “strejdou”…

Zase se sama za sebe hrozně stydím, přesto díky za tento příběh… Snad budu tak silná jako Vy a začnu nový život!

Držím Vám palce!

Od: nela

nela — Sat, 21 Jan 2012 10:02:24 +0000

Ahojte, mňa znásilňoval vlastný otec už od plienok.A môj manžel pokračoval,dokonca sa kamarátili.Svokor ma obchytkával.Vravia mi:urob hrubú čiaru,ale ja neviem kde a ako sa to robí.Čo mám odpustiť?To že som troska,že moje deti sa mi otočili chrbtom,to že som bezdomovec alebo to že nie som ani človek ale len schránka?

Od: admin

admin — Wed, 04 Jan 2012 18:44:33 +0000

Děkujeme za Vaše příspěvky a zároveň se omlouváme, že jsme je zaregistrovali až nyní. Pro velkou záplavu spamu jsme nuceni schválit každý příspěvek individuálně.

To Klara: Chci Vás moc podpořit, abyste sebrala odvahu a svěřila se blízké osobně, policii nebo oboru sociální péče. Chování Vašeho strýce vůči Vám bylo a je zcela nepřípustné, odsouzeníhodné a trestné. Pokud byste potřebovala, neváhejte se nám ozvat na náš mail.

Od: Michaela

Michaela — Fri, 18 Nov 2011 10:47:51 +0000

Tak mně se stalo v dětství něco podobného…jenom s tím, že ten “akt” byl pouze jednou a já si na něj vzpomněla až ve 40-ti letech při porodu svého třetího dítěte. Jako dítě jsem byla docela často oslovována “cizími” pány, to asi proto, že jsem byla hodně jemné a něžné dítě…pak za mnou jeden běžel až do domu, to mi bylo cca 5-6 let a sáhnul mi do kalhotek…začala jsem strašně křičet, chlap utekl, táta za ním, ale nechytil ho…naši se v té době kamarádili s jiným manželským párem, který neměl svoje děti, a tak si mne občas půjčovali…bylo to tenkrát takové “prapodivné” období po mém setkání s “úchylem” v baráku…také jsem pak začala “onanovat” a dá se říci, že po přečtení všech možných článků o psychickém průběhu obětí, jsem absolvovala skoro všechny popisovaná “stádia” vč. pokusu o sebevraždu…pořád jsem se ptala, proč je ze mne takový magor, proč dělám to, co dělám, proč se občas nedovedu ovládat…ale dnes si říkám, že jsem vlastně nedopadla nejhůř…asi proto, že jsem v počátku měla “dětské” pomocníky – pro okolí neviditelné bytosti…a pak možná mi hodně pomohlo i to, že jsem vždycky byla maličkato “chytřejší”, než ostatní…stejně zde ale pořád viselo nějaké “PROČ”? Pak při porodu své nejmladší dcerky jsem si těsně před ním, během nesnesitelně palčivé bolesti “vzpomněla”…na to, kdy jsem tuto bolest zažila poprvé…na návštěvě u “hodných známých” mých rodičů…já tehdy usnula a probudila mne nesnesitelná bolest s tím, že jsem si myslela, že jsem se asi pokakala…měla jsem peřinu vyhrnutou až pod bradu a on byl nade mnou…začala jsem strašně brečet, že na mne kouká, když se mi stala taková ostuda a volala jsem “tetu”…on utekl vedle do pokoje a zavřel za sebou dveře…já brečela…pak přišla ona a já jí řekla, že jsem se “pokadila” až mi to odpustí a chtěla jsem jí to ukázat…nesměla jsem se podívat…honem mne umyla a oblékla…pak se vedle domlouvali a ještě tu noc jsme jeli k jejich známému “loutkaři” někam do Vršovic…tam jsem usnula mezi loutkama…ona i on a i ten loutkář na mne byli velice hodní, jenom když jsem šla na záchod, tak jsem našla “flíčky”…ona mi hned kalhotky vyprala a vymýšlela různé “výmluvy” na to všechno a taky vyžadovala, abych na to všechno zapomněla….dokonce si na to vymyslela takovou hru…on se mi spíše vyhýbal…pak už si nepamatuji, co bylo, když jsem se dostala domů, jenom vím, že jsem hrála tu hru na “zapomnění”…dokonce za mnou pak po letech přišla do školy, ujistit se, že “hra” pokračuje a že si nic nepamatuju. Já jsem tenkrát vůbec nechápala, co se stalo, protože se mluvilo o tom úchylovi v baráku…ani dodnes nevím, co mi ten parchant tenkrát udělal… Tuto stránku jsem našla proto, protože jsem před několika dny jela v tramvaji a možná jsem tam zahlédla tu ženskou…vždy jsem si říkala, co si asi budeme povídat, až se setkáme…a já jsem docela v šoku z toho, že moje pro mne neočekávaná vnitřní reakce byla ta, že se na tu babu nebudu raději ani koukat, protože mne přepadl vnitřní záchvat agrese a kdybych na ní ještě chvíli koukala, asi bych se na ní vrhla a mlátila a kopala bych do ní…toho chlapa bych si přála zabít…tito lidé nemají právo na život…a to tvrdím dnes, i když jsem si myslela, že jsem jim oběma už dávno odpustila…takže dnes střídavě brečím a trpělivě čekám, až to přejde…

Od: Klara

Klara — Mon, 27 Jun 2011 23:13:34 +0000

Ahoj ted je my 16 ale kdyz my bylo 12 tak me take zneuzival stryc musela jsem pred nim chodit naha a byl me. A musela jsem snim spat v posteli osahavl me a nutil me aby jsem ho libala na jeho partiich a ted kdyz k nam nekdy prijde na navtevu a jsem snim sama protoze me jeste obcas hlida tak se musim stale svlekat.. ale ty jsi silna ze jsi to zvladla nikdy mu to neodpustit a preju ais aby to skocilo

Od: jana

jana — Sun, 20 Mar 2011 16:31:14 +0000

Dobrý den, přečetla jsem celý dopis a vím o čem píšete a co jste prožívala a někdy možná ještě prožíváte.
zažila jsem něco podobného ve stejném věku a trvalo to mnoho let až do mého odchodu na internát, kdy jsem to oznámila.Postihlo mě to na celý život a i když sem se z tohomnohokrát vymluvila a jemu odpustila, vím, že určité problémy a potíže mám doposud.
Snažím se o odbourání, ale myslím, že dnes existují techniky, které nakonec budu muset absolvovat k úplnému pročištění mysli a duše.
Zdraví Jana