Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání dětí netolerujeme!!!

Lis
15

Somatické následky sexuální zneužívání v dětství

Dítě, které je sexuálně zneužíváno, prožívá nepříjemné pocity, se kterými se většinou nemá komu svěřit. Při sexuálním zneužívání se nejedná pouze o zneužití dítěte k uspokojení sexuálních potřeb, ale především o zneužití moci. Dítě se tak naučí skrývat a později nevnímat své emoce a tělesné pocity, protože kontrolu a moc nad ním i jeho pocity má zneuživatel. Tento obranný mechanizmus, v tu chvíli jeden z mála, který může a umí dítě použít, si poté přenáší a nadále jej posiluje a používá i v dospělosti.

V případě, že zneužívání probíhá opakovaně, naučí se dítě „vypínat“ spojení mezi sebou samým a svým tělem a tento mechanizmus se opakováním posiluje. Pokud se u oběti dále rozvíjí posttraumatická stresová porucha a trauma je nadále znovuprožíváno, je tento mechanizmus, který se více či méně osvědčil, nadále využíván a posilován. „…člověk se připraví o tak důležitý původní somatický základ své osobnosti, o který se může opřít v těžkých situacích. Tak se často vlastní tělo vnímá jako přebytečné břímě, které se nanejvýš používá, lépe řečeno zneužívá, že se na ně něco projikuje či přenáší ve smyslu vytěsnění nepřijímaných zážitků do tělesné sféry, což vede právě k psychosomatickému onemocnění.“ (Poněšický, 2004:70).

Důležitou roli také hraje skutečnost, že velká část sexuálně zneužívaných své traumatické zkušenosti na určitou dobu zcela zapomene a ty se poté postupně opět vracejí. V důsledku disociace – „částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím vlastní identity, aktuálními pocity a kontrolou tělesných pohybů“ (Vaníčková a kol., 1999:78), se ještě více zesiluje pocit ohrožení a neschopnosti ovlivnit a rozumět vlastnímu prožívání a pocitům.

V 80. letech provedl americký lékař Vicent Felitti (Felitti, 2002) výzkum, ve kterém zkoumal zážitky z dětství u obézních pacientů, a zjistil, že mnoho z nich jsou oběti sexuálního zneužívání v dětství. Na základě těchto poznatků poté pokračoval ve výzkumu rozsáhlejším. Na oddělení preventivní medicíny kalifornské organizace pro péči o zdraví (Kaiser Permanente) provedl v 90. letech výzkum na více jak 17.000 dospělých Američanech střední společenské třídy. Zkoumal zde vliv negativních zkušeností v dětství (Adverse Childhood Experiences) na zdravotní stav v dospělosti (cca o 50 let později než se skutečně odehrávaly). V této práci je jasně vymezeno 8 kategorií negativních zkušeností v dětství a rodinných dysfunkcí (např. i vyrůstání pouze s jedním rodičem či závislost rodiče na návykových látkách). Je zde samozřejmě uvedeno i sexuální zneužívání v dětství.

Výzkumníci došli k závěru, že negativní zkušenosti v dětství jsou v populaci zastoupeny pravděpodobně mnohem více, než se ve skutečnosti uvádí (sexuální zneužití v dětství uvedlo 22% respondentů této studie; výzkumný vzorek byl sice rozsáhlý, nicméně ne reprezentativní) a zároveň mají výrazný vliv na zdravotní stav v dospělosti. Přičemž uvádějí, že negativní zkušenosti samy o sobě nezpůsobují zdravotní potíže, ale působí jako spouštěče k “rizikovému chování“ (risk behaviors). Toto rizikové chování je používáno jako řešení nepříjemných pocitů a situací, které jsou následkem negativních zkušeností. Je řešením, které pomáhá v těžké chvíli, což je pro daného člověka důležitějším aspektem, a další vliv tohoto chování do budoucna již nevnímá. Patří sem (dle Kirkengen, 2006) kouření, zneužívání různých návykových látek, obezita (nezdravé stravovací návyky) a fyzická neaktivita, nechráněné sexuální aktivity vedoucí k přenosu infekčních onemocnění a předčasnému či neplánovanému otěhotnění. Rizikové chování poté vede k dalším organickým a mentálním poruchám. A tak se stává, jak formou metafory autoři výstižně vyjadřují, „ze zlata olovo“ (gold into lead). Ze zdravých dětí, plných života, vyrůstají dospělí, kteří si svým vlastním chováním ubližují.

Tyto poznatky nás vrací k problematice posttraumatické stresové poruchy a celý mechanizmus doplňují. Oběť zneužívání v dětství, u které se posttraumatická stresová porucha rozvine, a je tak vystavena opakovanému prožívání traumatu, stále prožívá negativní emoce a nepříjemné situace. Dle poznatků Felittiho, bude mít sklon k volbě rizikového chování, které má negativní vliv na její zdravotní stav a způsobuje další zdravotní potíže, které nemusí pramenit přímo z traumatické zkušenosti nebo posttraumatické stresové poruchy.

Felittiho studie bývá často citována v publikacích, které se zabývají tématem dlouhodobých následků různých druhů týrání a zneužívání v dětství. Její výjimečnost tkví hlavně v rozsáhlosti zkoumaného vzorku a pozornosti, ne pouze na identifikaci zdravotních potíží, ale také na popis mechanizmu, jak k rozvoji zdravotních potíží dochází.

Většina výzkumných studií, které sledují dlouhodobé následky sexuálního zneužití v dětství, se zaměřuje hlavně na přítomnost různých symptomů či poruch u dospělých obětí a prokázání či neprokázání vlivu sexuálního zneužití v dětství na jejich vznik, případně sledování různých okolností (např. závažnost zneužití, vztah k pachateli, forma zneužití, doba trvání apod.), které mohou zvyšovat či snižovat riziko rozvoje dalších dlouhodobých následků. Tyto studie ovšem narážejí na mnoho problémů, které komplikují a snižují reliabilitu a validitu výsledků.

V odborné literatuře se objevuje mnoho empirických prací s tématem dlouhodobých následků sexuálního zneužívání v dětství. Vztah mezi sexuálním zneužitím v dětství a přítomností některého somatického symptomu byl více či méně prokázán u širokého množství zdravotních problémů.
Neumann a kol. (1996) provedli metaanalytickou studii 38 výzkumných prací, které zkoumaly vztah mezi sexuálním zneužitím v dětství žen a jejich psychologickými problémy v dospělosti. Vymezili několik problémových okruhů vycházejících hlavně z metodiky, které snižují průkaznost výzkumných poznatků:

• složení výzkumného vzorku – úzké vymezení – např. VŠ studenti, psychiatrické pacientky, psychoterapeutické klientky, pacientky určitého zdravotnického zařízení
• velikost výzkumného vzorku – často malý
• nejasná definice CSA (forma, věk, některé vymezují CSA pouze jako pouze incest apod.)
• porovnávání klinické skupiny sexuálně zneužívaných žen s neklinickou skupinou žen bez zkušenosti se sexuálním zneužíváním
• hlavním studijním „materiálem“ jsou retrospektivní výpovědi, jejichž důvěryhodnost snižuje:

- amnézie – jako častý průvodní jev
- psychologický stres, který často provází vzpomínky na zneužívání
- selektivní svěřování – vědomé či nevědomé zatajování některých informací.
Carol Berkowitz (1998) se ve své stati věnuje podobné problematice, ale zaměřuje se pouze na studie vztahu sexuálního zneužívání v dětství a zdravotních následků v dospělosti. Doplňuje problematické okruhy ještě o:

• některé studie nesledují vztah ke zneuživateli, který hraje významnou úlohu z pohledu dlouhodobých následků
• některé studie nerozlišují ženské a mužské oběti
• některé studie sledují následky různých druhů zneužívání dohromady (sexuální, fyzické, psychické, v dětství, v dospělosti apod.)
• mnoho longitudinálních studií se zaměřuje na sledování psychických, psychosexuálních následků, nebo interpersonálních problémů dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství a somatické či fyziologické následky často nesledují, nebo se jim věnují pouze okrajově.
Problematičnost posuzování vztahu mezi sexuálním zneužitím v dětství a somatickými potížemi v dospělosti spatřuje autorka, stejně jako Neumann a kol., ve skutečnosti, že tato zkušenost má povahu tajemství a tabu. Zmiňuje několik prací, které se zabývaly mimo jiné také tím, zda se ženy – oběti sexuálního zneužití v dětství, svěřují svým ošetřujícím lékařům se svou traumatickou zkušeností. Dle uvedených studií se svěřilo pouze 5,1-17% oslovených žen.
Za prokázané somatické následky sexuálního zneužití v dětství považuje Berkowitz:
• syndrom dráždivého tračníku (irritable bowel syndrom)
• chronické bolesti pánve (chronic pelvic pain)
• bolesti hlavy
• bolesti zad.

Bolesti hlavy

Další, uváděné v odborné literatuře, je třeba ještě dále zkoumat a více podpořit.
Některé výzkumné práce zkoumají, jaké zdravotní potíže se vyskytují u dospělých žen, které byly sexuálně zneužívány v dětství (příp. jak se liší vzhledem k okolnostem zneužívání), jiné se zaměřují pouze na studium jedné konkrétní potíže v této skupině žen.

Romans a kol. (2002) provedli v 80. a 90. letech výzkum na Novém Zélandu, ve kterém sledovali, podobně jako Felitti, vliv vybraných nepříznivých životních událostí na zdravotní stav. Zvláštní důraz kladli výzkumníci právě na sexuální zneužívání v dětství. Obou fází (1989 a 1995) se zúčastnilo celkem 354 (173 z nich uvedlo zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství a zbylých 181 tvořilo kontrolní skupinu). Fyzické zdraví bylo hodnoceno na základě subjektivního posuzování dotazovaných žen. Těm bylo předloženo 18 karet s názvy různých zdravotních potíží (jejich označení byla pečlivě vybrána) a ony označily ty z nich, které je potkaly v posledních 12 měsících. Uvedeny byly následující potíže: artritida, vážné potíže se zády, chronická únava, problémy s ledvinami či močovými cestami, chronické bolesti pánve – pelvic pain, migréna/bolesti hlavy, opakované bolestivé epizody, jiné bolesti (prosím specifikovat), syndrom dráždivého tračníku, žaludeční/trávicí problémy, astma/dýchací potíže, rakovina, diabetes, vysoký krevní tlak, srdeční problémy, mrtvice.

Ve skupině žen, které byly sexuálně zneužívány v dětství se statisticky významně více vyskytovaly následující potíže:

• chronická únava
• astma
• kardiovaskulární problémy
• bolesti hlavy
• diabetes.

Zajímavé je, že přestože se chronické bolesti pánve častěji vyskytovaly ve skupině zneužívaných žen, nebyl tento rozdíl statisticky významný a neprokázal vztah mezi sexuálním zneužíváním v dětství a touto zdravotní potíží. Syndrom dráždivého tračníku se dokonce častěji objevoval ve skupině nezneužívaných žen. Oba tyto poznatky odporují závěrům Berkowitz.

Nicméně sami autoři uvádějí, že výsledky je třeba interpretovat opatrně s ohledem na malý rozsah vzorku a skutečnost, že zdravotní potíže byly hodnoceny na základě subjektivních výpovědí zúčastněných žen.

Charakter zkušenosti sexuálního zneužití v dětství a jeho další vliv na život a prožívání oběti s sebou přináší, jak již bylo zmiňováno, mnoho komplikací pro studium tohoto jevu a jeho následků. Přestože v mnoha výzkumných studiích bývá subjektivní výpověď respondentek považována za prvek snižující validitu závěrů, bez ní se výzkumníci s největší pravděpodobností také neobejdou.

Zdravotní stav se kromě subjektivních výpovědí také studuje pomocí zdravotní dokumentace. Arnold a kol. (1990) zkoumal zdravotní dokumentaci 7 psychiatrických pacientek, které byly v dětství sexuálně zneužívány, a dále již nepracovaly se subjektivní výpovědí respondentek. Pacientky vykazovaly širokou škálu různých somatických potíží a zdravotnických intervencí (např. průměrně 8 operací či 64 krevních testů, průměrná tloušťka studované zdravotní dokumentace byla 10 cm). Výzkumní pracovníci mimo jiné hodnotili, zda mají obtíže vedoucí k chirurgickým zákrokům objektivně měřitelné příčiny nebo mohou být psychosomatického původu – z 54 operativních zákroků prokázali pouze u 16 z nich objektivně měřitelné příčiny. Téměř 40 zbylých zákroků možná nemusely pacientky podstupovat a mohly být léčeny méně invazivními metodami. Studovaný vzorek psychiatrických pacientek ovšem nebyl reprezentativní. Studium zdravotní dokumentace nebylo doplněno právě informacemi o tom, jak dané potíže, případně zvolenou terapii, vnímaly ženy samy. Což pouze potvrzuje, že subjektivní výpovědi obětí jsou důležité při zkoumání dlouhodobých následků sexuálního zneužívání v dětství.

Práce Arnolda a spol. přináší další diskutabilní otázku – do jaké míry jsou ženy, které byly sexuálně zneužívány v dětství, schopny komunikovat s lékařem své zdravotní potíže a zasahovat do způsobu léčby?

Této problematice se věnovali lékaři v Německu, kteří zkoumali vliv sexuálního zneužití v dětství na gynekologickou péči v dospělosti. Leeners a kol. (2007) oslovili ženy, které kontaktovaly centrum pro pomoc dospělým ženám, které byly sexuálně zneužívány v dětství, a ptali se na jejich zkušenosti s gynekologickou péčí. Poté porovnávali skupinu 85 žen, které potvrdily zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství (CSA skupina) s kontrolní skupinou žen (nonCSA skupina) – matek dětí z mateřských škol v okolí centra. Více jak polovina žen z CSA skupiny potvrdila, že traumatická zkušenost z dětství dlouhodobě ovlivňuje průběh jejich gynekologické péče. Významně více také uváděly, že návštěva gynekologa je pro ně často velmi psychicky náročnou událostí. Téměř polovina žen z CSA skupiny uvedla, že se jim v průběhu gynekologického vyšetření vrací vzpomínky na sexuální zneužití v dětství. Jako „spouštěče“ těchto vzpomínek jmenovaly např. pocit bezmocnosti, vyšetření pánve, ležení na gynekologickém stole nebo větu „nebojte, nebude to bolet“. Ženy CSA skupiny mnohem častěji uváděly preferenci ženy gynekoložky před mužem (CSA – 63,5%, nonCSA – 26,5%).

Mezi oběma skupinami nebyly shledány významnější rozdíly v počtu návštěv gynekologa. Ženy CSA skupiny ovšem daleko častěji řešily v průběhu návštěvy akutní gynekologické potíže. Tuto skutečnost si vysvětlují autoři několika poznatky:

• Ženy se zkušeností sexuálního zneužití v dětství mívají problémy mluvit o intimních záležitostech s lékařem. Gynekologické potíže jsou intimní záležitostí každé ženy.
• Pro mnoho žen se zkušeností se sexuálním zneužitím v dětství je gynekologické vyšetření natolik nepříjemnou záležitostí, že se jej snaží zkrátit na minimum a drobné potíže raději neřeší.
• U žen, které byly sexuálně zneužívány v dětství, se jako obranný mechanizmus často objevuje disociace, která může způsobovat, že ženy první příznaky nevnímají a problémy začnou registrovat až ve fázi akutní.

Autoři také zmiňují ještě jednu svou nepublikovanou práci, ve které sledovali rozdíly v dentální péči mezi CSA a nonCSA skupinou. V tomto výzkumu CSA skupina mnohem častěji uváděla, že návštěva zubaře je pro ně významně nepříjemnou záležitostí.

Z těchto poznatků lze usuzovat, že ženy, které byly sexuálně zneužívány v dětství, mohou mít problémy v komunikaci nejen s lékařem či lékařkou na gynekologii, ale také s ostatními odborníky ve zdravotnictví. A to nejenom se svěřením se lékaři o traumatické zkušenosti v dětství, ale obecně při diskuzi o vlastním zdravotním stavu a potížích.

Je zřejmé, že prokázat jednoznačné souvislosti mezi sexuálním zneužitím v dětství a zdravotními problémy v dospělosti, je velmi složité. Jedná se o velmi intimní a citlivou záležitost, která je mnohdy i pro samotné oběti těžko pochopitelná. Z poznatků lze ovšem vyvodit, že ženy, které byly sexuálně zneužity v dětství, mají zvýšené riziko výskytu zdravotních potíží. Zda se u ženy projeví či o jaké potíže se bude jednat je velmi individuální.

vs

Literatura
ARNOLD, R. P., ROGERS, D., COOK, D. A. G. (1990). ebeho problems of adults who were sexually abused in childhood. British ebeho journal, 300, 705-708.

BERKOWITZ, C. D. (1998). ebeho Consequences of Child Sexual Abuse. In Child Abuse & Neglect, 6, 541-550.

FELITTI V.J. (2002). The relationship of ebeho Childhood Experiences to Adulthood Health: Turning gold into lead. Englsh translation of: ebeho VJ. Belastungen in der Kinderheit und Gesundheit im Erwachsenenalter: die Verwandlung von Gold in Blei. Z Psychosom Med ebehodno, 4, 359-369.

KIRKENGEN, A., L. (2006). How Abused Children Become Unhealthy Adults. Cell 2 Soul, 2:a16 [Staženo 5.1.2008 na http://www.cell2soul.org/issues/article.php?issue_dir=v2/i1&article_num=a16 ]

LEENERS, B., STILLER, R., BLOCK, E., GÖRRES, G., IMTHURN, B., RATH, W. (2007). Effect of Childhood Sexual Abuse on Gynecologic Care as an Adult. Psychosomatics, 5, 385 – 393.

NEUMANN, D., A., HOUSKAMP, B., M., POLLOCK, V., E., BRIERE, J. (1996). The Long-Term Sequelae of Childhood Sexual Abuse in Women: A Meta-Analytic Review. Child Maltreatment, 1, 6-16.
PONĚŠICKÝ, J. (2004). Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie. Praha: Triton.

V diskusi je 1 příspěvek

1  haskovak

Dobrý den obracím se na všechny ženy, které si musely ve svém životě projít zneužíváním a byly by ochotny mi pomoci v realizi mé bakalářské práce na téma, Následky zneužívání. předem děkuji za ochotu. Dotazník je zcela anonymní, obratem pošlu na mail. Můj mail je Haskovak@seznam.cz

Napsáno v Duben 28, 2010 ve 2:19 pm