Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání dětí netolerujeme!!!

Kvě
21
Svépomocné skupiny pro dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství

 

             Svépomocné skupiny jsou specifickou formou pomoci a podpory lidí v náročných životních situacích. V České republice se jedná spíše o vlaštovky, ale v zahraničí mají dlouholetou tradici. Hlavním principem takové skupiny je poskytnutí prostoru pro sdílení životních zkušeností. Lidé, kteří prožívají životní těžkosti, zde mají možnost setkat se s někým, kdo prožívá či prožil něco podobného a vzájemně se podporovat či diskutovat své životní zkušenosti.

            Matoušek (2001) uvádí hlavní principy svépomocných skupin:

  • oslabení pocitů izolace – lidé, kteří si připadají od okolního světa izolovaní, se zde setkávají s dalšími, kteří mají podobné životní osudy, a již jen tento fakt je spojuje a izolaci oslabuj
  • vzájemná emocionální podpora – účastníci se nejen potkávají, ale při sdílení se vzájemně podporují, mívají často pocit, že „jsou na jedné lodi”
  • potíže jsou zvládány i tím, že „nemocný“ pomáhá zvládat podobné problémy někomu jinému – najednou je člověk vytržen z řešení vlastních problémů a bezvýchodné situace a orientuje se na problémy druhých a zjišťuje, že jeho podpora a přítomnost může být pro druhé důležitá a nápomocná v řešení jejich problémů, posiluje se tím sebevědomí i chuť postavit se svým vlastním problémům.

Černá uvádí podobné charakteristiky, za hlavní cíl svépomocné skupiny považuje „zmírnit pocit odcizení a izolace“.

Dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství často zažívají pocity izolace a odcizení. Jejich životní zkušenosti jsou často velmi bolestné a pro svou intimnost a tabuizovanost jsou velmi těžce sdělitelné. Fakt, že ve skupině, kde se s takovou životní zkušeností oběť svěřuje, sedí lidé, kteří zažili něco podobného, může být velmi důležitý a podporující.

„Svépomocná skupina využívá řady terapeutických faktorů – zvláště altruismu, soudržnosti, univerzality, chování nápodobou, dodávání naděje a katarze.“(Černá). Přesto je třeba upozornit, že svépomocná skupina není psychoterapií. Je pouze formou podpory pro zvládání obtížných životních situací a osudů. Problematika sexuálního zneužívání v dětství je velmi složitá. Následky dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství mají své kořeny uloženy velmi hluboko v osobnosti člověka a pouhé sdílení a odreagování emocí v přítomnosti druhých s podobnými životními zkušenostmi často nemůže způsobit zásadní změny v prožívání. Svépomocná skupina může být prvním krokem k tomu otevřít se okolí, nalézt někoho, kdo porozumí a bude ochoten naslouchat, případně poradí či sdělí vlastní zkušenosti s vyhledáním pomoci.

 „Je třeba upozornit na skutečnost, že identita vymezená příslušností ke svépomocné skupině může po nějakém čase omezovat růst jedince“ (Černá). Svépomocná skupina může pomoci člověku nalézt vlastní zdroje a inspiraci v řešení vlastních problémů, jeho problémy však nevyřeší. Skupina může (vědomě či nevědomě) posilovat v jednotlivcích pocit beznaděje a bezmoci a vzájemně se v něm utvrzovat. Rizikem svépomocné skupiny může být poté určitá závislost na této skupině a ztráta náhledu na onemocnění či společné problémy.  Jedinec, který se rozhodne své problémy řešit a tím se oslabí jeho potřeba do skupiny patřit, může být vnímán jako skupinu ohrožující – tím, že ji opustí i tím, že ostatní konfrontuje s jejich vlastní bezmocí a stagnací.

Proto bývá často na místě zapojit do vedení skupiny odborníka, který může celkové dění usměrňovat a posilovat tak hlavně pozitivní vlivy skupiny. Odborník se může účastnit jako moderátor, vedoucí skupiny, lektor či účastník nebo pozorovatel.

V České republice nemají svépomocné skupiny dlouhou historii. Neobjevila jsem žádné informace o tom, že by v současné i minulé době existovala jediná svépomocná skupina na našem území pro dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství. Nicméně zkušenosti se dají čerpat od svépomocných skupin s jinou cílovou skupinou v českém prostředí – pro klienty s různými typy závislostí (alkohol, drogy či automaty), pro rodinné příslušníky duševně nemocných, pro nemocné poruchami příjmu potravy, pro rodiče různě postižených dětí, onkologicky nemocné, pro ženy po ablaci prsu, či ženy trpící neplodností.

Naopak v zahraničí mají svépomocné skupiny pro dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství dlouholetou tradici. Jsou zde již tak daleko, že jednotlivé organizace vytvářejí manuály a školí, jak skupinu založit, jakým způsobem ji vést, či jaké metody používat. Poskytují odborné konzultace a pořádají společná setkání jednotlivých vedoucích či internetové konference, kde si mohou předávat zkušenosti a informace. Nemůžeme se rozlohou a ani počtem obyvatel srovnávat například se Spojenými státy a snažit se vytvářet rozlehlou síť svépomocných skupin, nicméně z materiálů těchto organizací lze čerpat mnoho inspirací. A třeba z nich i čerpat při vytvoření první takové skupiny u nás.

Uvažovali jste někdy o účasti na svépomocné skupině? Pokud by taková skupina u nás existovala, chtěl/-la byste ji navštívit? Jak by měla být taková skupina zorganizována? Kdo by ji měl založit? Jak často by se měla scházet? Měl by být přítomen odborník? Co vnímáte jako největší přínos svépomocné skupiny? – na tyto otázky můžete odpovídat na našem diskuzním fóru, či přímo pod článek. Budeme rádi, když tento článek podnítí diskuzi a když nám napíšete, co si o této problematice myslíte.  

vs

 

DISKUZE O SVÉPOMOCNÝCH SKUPINÁCH

 

Literatura:

MATOUŠEK, O. (2001): Základy sociální práce. Praha: Portál.

www.umirani.cz – Ria Černá: VÝZNAM SVÉPOMOCNÝCH SKUPIN NA CESTĚ K MOTIVACI A PARTICIPACI NA LÉČBĚ

PORUCH PŘÍJMU POTRAVY. (www.capz.cz/projekty/konference-a-vzdelavani/documents/6_12_Cerna_vyznam_svepomocnych_skupin.ppt)

 

 

 

 

 

 

V diskusi je 1 příspěvek

1  Vendulka Vejtrubová

Holky pojďte a založíme nějakou skupinu…beru návrhy, jsem na emailu grospicv@seznam.cz….jmenuji se Vendulka…nebo jak navrhovala Katy v létě, zajdeme do nějaké čajovny…klidně..už s tím nedokážu být sama…

Napsáno v Prosinec 31, 2009 ve 3:31 pm