Sexuální zneužívání dětí netolerujeme!!!

Archív pro kategorii 'Novinky'

Nemyslíme si, že muži jsou přirozeně násilní, a že jsou zlí. Zlí lidé se vyskytují mezi oběma pohlavími. Jsme ale přesvědčeni, že muži by se měli zodpovědně postavit proti násilí na ženách a dětech.

Většina mužů není násilná a dokáže být dobrými partnery a otci.

Někteří lidé se však naučili využívat násilí k vyjádření svého hněvu a/nebo nejistoty. Až příliš mnoho lidí je přesvědčeno, že násilí páchané na ženě, dítěti nebo jiném muži je přijatelný způsob, jak druhou osobu, a to zejména intimního partnera, ovládat. Jedinec, který se chová násilně ke svým nejbližším, pravděpodobně zažívá strach a nenávist k okolí i sám k sobě. Takový člověk nemůže být šťastný. Kampaň Muži proti násilí na ženách a děteh může pomoci nejen týraným ženám a dětem, ale i potenciálním agresorům, kteří si uvědomí, že tudy cesta nevede. Slovy S. Biddulpha: “V osobních vztazích je moc pouze cenou útěchy, kterou si berete, když nemůžete získat lásku nebo úctu.”

Pokud o těchto věcech nebudeme mluvit, umožníme násilným jedincům, aby nám znepříjemňovali životy v našich zaměstnáních, školách a domovech.

Naštěstí dobrou zprávou je, že stále více mužů chce na tomto stavu něco změnit. Zodpovědní muži jsou unavení ze sexismu, který ubližuje ženám okolo nich a zabývají se dopadem tohoto násilí na životy jich samých.

Vždy existovaly kultury, ve kterých se násilí projevovalo minimálně. Každý z nás může své násilné chování omezit na minimum. Zvláště v intimních vztazích násilí nic neřeší, pouze komplikuje.

Proč je ukončení násilí na ženách a dětech také mužskou záležitostí?  

Muži jsou hlavními pachateli násilí.

Jako muž se můžete ozvat a zasáhnout v případě, kdy vaši kamarádi či příbuzní uráží nebo napadají ženy a děti.

Ženy, které jsou poškozeny násilím a zneužíváním mohou být i vaše partnerky, kamarádky, sestry, dcery…

Každý muž se může zamyslet nad svým chováním a může jej změnit tak, aby pomohl vytvořit rovnoprávnost mezi pohlavími.

Muži mohou pomoci vytvořit takovou společnost, ve které bude násilné a opovržlivé chování vůči dívkám, ženám i dětem nepřijatelné. Například nošením bílé stuhy.

Převzato od sdružení Muži proti násilí na ženách a dětech (http://www.muziprotinasili.cz/)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dobrý den,

dovolte, abych Vás i čtenáře Vašich stránek co nejsrdečněji pozvala na výstavu Umění je stav duše VII.
konanou v Muzeu Kroměřížska od 3.9. do 11. 10. 2009.

S přáním krásného dne

Lucie Merhautová

 

V příštích článcích přineseme několik praktických svépomocných cvičení z knihy Surviving Childhood Sexual Abuse Workbook (2000), napsanou klinickými psycholožkami Carolyn Ainscough a Kay Tron, které zasvětily svou práci pomoci lidem, kteří byli v dětství obětí sexuálního zneužívání. Tato cvičení budou například věnována strategiím zvládání obtížných situací, metodám zacházení s flešbeky a zaplavujícími emocemi či způsobům vedoucím k úlevě od pocitů viny. Tato cvičení byla vytvořena, aby vám pomohla konfrontovat vaše přesvědčení, převyprávět a přehodnotit vaši minulost a zpracovat vaše pocity.

Zaobírání se myšlenkami a pocity vážícími se k minulosti však může být velmi stresující, proto je důležité naučit se regulovat, jak hluboko si dovolíte ve svých pocitech zajít. Když jste byli dětmi, bylo s vámi zacházeno, jakoby vaše myšlenky a pocity nehrály roli. Sexuální zneužívání sloužilo k uspokojení touhy pachatele; jak jste se cítili pro něj/ni nebylo důležité. Vy ale jste důležití a záleží na tom, jak se cítíte. V tomto článku shrneme úvodní kapitolu, která je věnována způsobům, jak pečovat o své bezpečí a komfort během práce na těchto cvičeních.

Některá cvičení se zprvu mohou zdát děsivá a obtížná. Nenuťte se do cvičení, pokud necítíte, že jste na to připravení. Můžete se k nim vrátit později, až se budete cítit silnější nebo budete mít k dispozici více podpory. Žádné cvičení není nutné dokončit.

Vyhledávání podpory

Někdy může být obtížné zvládat situace, které během cvičení vystanou, bez pomoci druhých. Pokud se cítíte sklíčení, můžete se cítit velmi osaměle a přitom se domnívat, že vám nikdo stejně neporozumí nebo nebude chtít pomoci. Často kolem sebe ale máme lidi – přátele, rodinu, odborné pomáhající pracovníky a organizace – kteří jsou ochotní pomáhat. Pokud se však cítíte velmi špatně, může v tu chvíli být nesnadné vyhledat si kontakty na odbornou pomoc v místě vašeho bydliště nebo požádat druhé kolem sebe o pomoc.

Vyhledávání pomoci a podpory je užitečná a praktická cesta, jak nakládat se svými problémy, nikoliv znak slabosti a selhání. Můžete požádat přátele, zda by vám nebyli podporou, zatímco budete pracovat na cvičeních. Pokud se budete cítit zaplaveni a neschopni nastalou situaci zvládnout, vyhledejte odbornou pomoc – doktor(ka)/psycholog/psycholožka vám bude umět pomoci.

Cvičení 1.1 Zdroje pomoci

Účel cvičení: Vyhledat zdroje pomoci, které máte ve svém okolí k dispozici a mít po ruce seznam kontaktů, na které se můžete v případě potřeby odkázat

Utvořte seznam lidí, kterým můžete zatelefonovat, pokud se budete cítit špatně. Můžete do něj napsat celostátní či místní linky pomoci (viz kontakty), přátele, členy rodiny či odborné pomáhající pracovníky (např. psycholožky/psychology). Pokud byste měli vážné myšlenky na sebevraždu, měli byste kontaktovat svého lékaře; přidejte jej proto také do seznamu.

„Myslím, že byste měli být připraveni na cokoliv, co mohou cvičení přinést a vyhledat pomoc, pokud ji potřebujete.“ – Lesley

Příprava

Na cvičení budete potřebovat určitý čas. Měli byste se také připravit na jakoukoliv silnou reakci, která může přijít. Vyhraďte si na cvičení určitý čas a provádějte cvičení v místě, kde se cítíte bezpečně a komfortně. Pro některé z vás to může být místo, kde budete úplně sami; jiní si budou přát mít kolem sebe lidi. Někteří se cítí pohodlně, pokud u sebe mají nějakou konkrétní věc, např. plyšovou hračku. Zvažte, kolik času věnujete jednomu sezení. Dopřejte si dostatek času jak na cvičení, tak na reakci, která může přijít. Zamyslete se, co je pro vás nejlepší a udělejte si několik poznámek.

Místo: ____________________________________________

Čas (část dne): ______________________________________

Kolik času věnuji jednomu sezení? _________________________

Koho bych měl/a rád/a nablízku? __________________________

Koho bych měl/a rád/a nablízku poté? _______________________

Jaký speciální předmět bych měl/a rád/a u sebe? ________________

„Začít se cvičeními jsem váhala. Byla jsem napjatá a šla na mě panika a velmi jsem vnímala manžela, jak chodí kolem. Svou nechuť začít jsem překonala, jakmile jsem svého manžela požádala, zda bych mohla být sama (a řekla jsem mu proč). Pak jsem se mohla začít koncentrovat.“ – Maya

„Nechtěla jsem dělat cvičení, pokud jsem byla sama nebo bylo pozdě v noci.“ – Rebecca

Nalezení bezpečné vzdálenosti

Během cvičení budete potřebovat přemýšlet o své minulosti a být v kontaktu se svými pocity. Pokud potlačujte své vzpomínky a pocity nebo pokud se cítíte během cvičení znecitlivělí, patrně potřebujete dostat se trochu blíže k vaší zkušenosti, abyste s ní mohli pracovat. Na druhou stranu, pokud se cítíte stále zaplaveni vašimi vzpomínkami a pocity, možná pro vás bude obtížné přemýšlet nad zadáním a zpracovat, co se vám právě děje. Stručněji řečeno, pokud jste příliš blízko, nebo příliš daleko vašim pocitům a prožitkům, může pro vás být těžké z cvičení si něco odnést. Následují metody, které vám mohou posloužit k vytvoření takové emoční vzdálenosti, se kterou se během práce na cvičeních budete cítit bezpečně a komfortně.

Vytváření distance

Zaplavení pocity může být stresující a může vám znesnadňovat práci na cvičeních. Proto je užitečné vědět, jak si vytvořit od vašich vzpomínek a pocitů dočasný odstup. Vzdálení se od vašich prožitků může být prospěšný způsob, jak chránit sebe sama a jak si dát přestávku od špatných pocitů. Jakmile se budete cítit silnější, můžete cvičení opakovat z bližší emoční vzdálenosti.

Své zaplavující vzpomínky a pocity můžete zvládat tak, že:

• Zkusíte si uvědomit, jak je obvykle zaháníte pryč, jak od nich odvracíte pozornost a pak tyto techniky užívat vědomě.

Lidé, kteří byli v dětství obětí sexuálního zneužívání, navrhují následující techniky, jak se symbolicky zbavit špatných pocitů a na čas uzavřít své bolestivé vzpomínky.

• Zabalte své špatné pocity do šátku nebo deky a uvnitř s nimi zatřeste.

• Vložte své vzpomínky do krabice a uzavřete ji.

Následují techniky na vytváření emoční distance, které můžete použít během cvičení, jež po vás požadují psát o sobě, přemýšlet o zúčastněných lidech, či se dívat na fotografie.

• Představte si, že nepíšete přímo o sobě, ale o někom jiném. Pište ve třetí osobě; například: „Lucie (raději než já) má problémy s přejídáním, často se přejídá, když je sklíčená.“

• Vyberte událost, která není tolik zúzkostňující, nebo která vám způsobuje takovou míru stresu, kterou jste schopna/en zvládnout. Není nutné nořit se do nejhorších událostí jako první.

• Pokud jste měli více než jednoho pachatele, pracujte nejprve na událostech s pachatelem, který je pro vás méně děsivý.

• Pokud je pro vás příliš bolestivé přemýšlet o tom, jak jste byli děti, přemýšlejte raději o jiném dítěti (imaginárním) než o sobě.

• Dívejte se na události a zúčastněné lidi jakoby z obráceného konce dalekohledu či brýlí, takže se zdají menší, vzdálenější a mají menší vliv na vaše emoce.

• Představte si, že sledujete osoby (můžete to být i vy) nebo události na videu, ke kterému máte dálkový ovladač. Můžete video zastavit nebo přetáčet a tak mít pod kontrolou, kolik toho chcete vidět a slyšet.

„Používejte svůj vlastní způsob jak odsunout své vzpomínky a pocity na bezpečnou vzdálenost. I když budete úzkostní, jako jsem během cvičení byla já, bude to lepší. Opakujte si pozitivní tvrzení jako třeba: Zvládnu a dokážu to.“ – Maya

„Když jsem se cítila opravdu špatně, zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla našpulenou pusou. Snažila jsem se vyfouknout všechny své špatné pocity společně se vzduchem. Někdy jsem kolem mávala pažemi, abych si pomohla odfouknout své špatné pocity pryč.“ – Alma

Jak se dostat blíže svým prožitkům

Používejte tyto techniky, jen pokud se domníváte, že jste od svých pocitů a vzpomínek příliš odloučeni.

• Podívejte se na fotografie sebe sama v dětství, vašeho pachatele, vaší rodiny, nebo místa, kde jste žili.

• Tiše si sedněte a věnujte čas snaze uvědomit si, co právě cítíte.

• Zaměřte se na vaše tělesné příznaky, například napjatá ramena; zůstaňte s tímto pocitem a snažte se uvědomit, co se s vámi děje.

• Pokud během cvičení přemýšlíte o konkrétní události nebo osobě z vaší minulosti, snažte se uvědomovat, co zrovna cítíte.

• Držte nebo se dívejte na hračku nebo jinou věc, kterou jste měli jako děti.

Pamatujte, že odloučení od pocitů a vzpomínek je také způsob, jak se chráníte před zaplavujícími emocemi, proto si udržte kontrolu a posouvejte se blíže jen o tolik, o kolik skutečně potřebujete a chcete.

Pečujte o sebe po každém cvičení

Věnujte vždy nějaký čas péči o sebe sama po každém cvičení. Můžete si potřebovat odpočinout či s někým promluvit. Po každém cvičení se můžete také vracet na své imaginární bezpečné místo (viz sekce svépomoc). Pokud nemůžete dokončit cvičení, nebo máte pocit, že se nic neposunulo, nedělejte si starosti – můžete to zkusit jindy znovu. Je zcela přirozené myslet si, že konkrétní cvičení pro vás nic nezměnilo. Věci dokážeme změnit, či je vidět novým způsobem jen tehdy, pokud přišel ten správný čas.

„Cvičení mě dovádělo ke vzteku a tak jsem ho odhodila na zem. Cítila jsem se vystrašená a měla jsem nával paniky. Pustila jsem si relaxační hudbu, abych se zklidnila. Strach zprvu sílil, celá jsem se třásla. Trvalo mi nějaký čas, než jsem si uvědomila, že se nic hrozného nestane. Teď jsem na sebe hrdá a cítím se silnější.“

„Když jsem skončila cvičení, cítila jsem se smutná, že kolem mě nebyl nikdo, kdo by mi pomohl, když jsem byla dítě, a tak jsem si zalezla do postele se svým oblíbeným polštářem a pustila si relaxační hudbu.“

„Cítila jsem se strašlivě vystrašená a myslela si, že na to někdo přijde a potrestá mě za to, že ohledně zneužívání „lžu“. Mluvila jsem o tom se svou psycholožkou, která mě podpořila.“

„Odměňte se po každém cvičení – udělali jste krok k vlastnímu sebeporozumění a osobnímu růstu. Dobrá práce!“ – Maya

Převzato a přeloženo z Ainscough, C. & Toon, K. (2000): Surviving Childhood Sexual Abuse Workbook. Canada: Da Capo Press, s. 17 – 24.

 ac

 

Kdo byl zraněn ve svém nejvnitřnějším jádru, ví, co je to zlost. Možná pociťuje bezmocnou, ale možná také vražednou zlost, která ho děsí svou destruktivitou. I když někdo dávno zapomněl, že byl jednou v nejvyšší míře vzteklý a rozzlobený – jeho tělo nic z toho nezapomnělo. Všechny emoce jsou v něm uloženy a zachyceny. Různé metody terapie proto vyvinuly cvičení, jak se opět dostat do kontaktu s těmito archaickými emocemi, protože potlačený hněv vyvolává nemoc. 

Hněv má mnoho tváří a vždy najde nějaký způsob vyjádření. Většina následků sexuálního vykořisťování nějak souvisí s hněvem. Za každou závislostí, za všemi sebezničujícími akty stojí hněv. Sebevražda je ta nejkrajnější míra hněvu obracející se proti vlastní osobě. 

Jestliže se terapie stane bezpečným místem, mohou se ženy odvážit svléknout svěrací kazajku obranných mechanismů a uvolnit po mnoho let zadržované emoce. Je to pro ně důležitá zkušenost, že jejich hněv a vztek člověka, jemuž platí, nezničí, a že v terapeutickém rámci projevený hněv nevede k zešílení. „Hněv není magie, je to pocit.“ Strach ze ztráty kontroly, křiku nebo paniky blokuje přirozené projevy hněvu. Mnoho žen volí ze strachu před vlastním hněvem raději zmrazení všech pocitů anebo únik k drogám. Terapie může těmto ženám pomoci naučit se zdravému zacházení s hněvem a připustit si v chráněném prostoru i ty nejhlubší pocity – které když vystoupí z temnoty, ztratí na hrůze.

Oběti incestu se hrozí zejména pocitu hněvu, protože se cítí vinné. Domnívají se, že musí pachatele chránit, protože mají strach, že už nesmějí víc milovat toho, na koho se hněvají. Jsou přesvědčené, že na hněv nemají právo, neboť mají svého otce „přes to všechno“ také rády. Musí si teprve samy hněv povolit. Verbálně nebo tělesně prožitý hněv může osvobodit od svírajících pocitu viny. Oběti incestu potřebují hněv, aby se nevzdávaly, aby unikly ze svých duševních pokřivení. Jako terapeuti je musíme povzbuzovat, aby vytrvaly. Musíme jim dodávat odvahu, že se dokážou osvobodit ze své bídy, i když ony samy v to přestaly verit. Musím důvěřovat v proces uzdravení, i když klientky tuto důvěru ještě anebo už nemají. Nejde při tom o lacinou útechu, ale o empatickou podporu.

Ačkoli prožití hnevu a smutku je pro proces uzdravení prospešné, lidé se brání ponořit do těchto nálad. Existují nejrůznější strategie, jak se vyhnout znovuobjeveným pocitům – mohu zneužívání smést jako něco dávno minulého, míru sexuálního vykorisťování zlehčit, uhýbat do racionalizací. Na obranných mechanismech lze poznat, že je často méně bolestné žít se starými známými symptomy než za nimi odhalit pravdu. Já má silnou tendenci upnout se na důvěrně známé obrazy světa a sebe samého a obávat se všeho nového. Často přetrvává odpor neco změnit, tím víc, když se tuší, jak bolestné může být znovuprožití vlastní minulosti.

Není ojedinělé, že konečně uvolněný obrovský hněv se obrátí proti terapeutum, protože tito jsou zažíváni jako nepřátelé – terapie ohrožuje zvnitřněný rodinný systém a zahrnuje jistou výzvu rozejít se s rodiči. V tomto stadiu se znovu ve vší síle ohlašuje stará tendence nechat se nadále zneužívat jako oběť kvůli tomu, aby směla zůstat u rodičů. Tato fáze terapie je obzvlášť kritická a vyžaduje ze strany terapeutů velmi mnoho pochopení. Mám však zkušenost, že postupné připuštení a zpracovávání hněvu může nakonec vést k integraci prožitého a umožní odloučení od idealizovaných rodičovských obrazů.

Nápadně často lze pozorovat tendenci šetřit rodiče. Je přece nesmyslné, rozčilovat se pro to, co minulo, co nelze změnit. V konečném důsledku je přece i zneužívající otec obětí svého dětství a matka skutečně neměla šanci děti dostatečně chránit.

Velice podrobně se tímto tématem ve svých knihách zabývala Alice Miller. Popisuje, jak jsou děti programovány na to nevšímat si týrání rodiči, jak se učí všechna pokření a znásilnění němě snášet. Tak i u obětí incestu stále přetrvává velký ostych pohnat pachatele k odpovědnosti, vyčítat rodičům, připustit nenávist ke znásilňovatelům duše. Oblíbená je argumentace čtvrtým přikázáním anebo rodičovským nárokem na odpuštění.

 
Ukázka z knihy Vražda duše od Ursuly Wirtz vydané roku 2005 v nakladatelství Portál (www.portal.cz).

Jaký je vztah mezi sexuálním zneužíváním mezi sourozenci a dalšími formami týrání?

Sexuální zneužívání mezi sourozenci znamená zneužití moci a autority. Starší děti, které sexuálně zneužívají své mladší bratry a sestry, jim často ubližují i jinými způsoby.

Trvalé šikanování a ponižování mladších dětí kupříkladu na základě jejich tělesného vzhledu, pohlaví nebo osobnostních charakteristik, nazýváme psychickým týráním.  Dalšími příklady psychického týrání může být zavírání sourozence do temné místnosti, vyhrožování nebo přesvědčování, že je nikdo nemá rád apod.

Bití, svírání, dušení apod. mladšího dítěte často rodiče zlehčují po ujištění staršího sourozence, že to „byla jen taková legrace“ nebo, že „spolu jen tak zápasili“. V těchto případech se však nejedná o legraci, ale o nátlak vyvíjený na mladší dítě, které nazýváme fyzickým (tělesným) týráním.

Případ Franka

Patnáctiletý Frank byl obviněn ze sexuálního zneužívání své mladší sestry. Pracovník probační služby zařídil, aby Frank navštěvoval psychologické poradenství.

Frank prozradil poradci, že jeho spolužáci byli větší a sexuálně „úspěšnější“ než on, a že ho jeden z nich pobouzel, aby měl pohlavní styk s dívkou.

Frank mu také řekl, že měl strach s dívkami mluvit, natož je požádat o schůzku. Přiznal, že donutil svou mladší sestru Kathy, aby s ním měla pohlavní styk, zatímco ji měl hlídat.

Následně Frankova matka sdělila poradci, že ji Frankův otec při mnoha příležitostech násilím přinutil k sexu před očima dětí. Také přiznala, že ji manžel bil, pokud včas nepřipravila jídlo. Poradce ji podpořil, aby s dětmi přechodně využila služby chráněného bydlení, než se rozhodne, zda zůstane se svým manželem.
 
Všimněme si několika rizikových faktorů: Frankův otec psychicky, fyzicky a sexuálně zneužíval svou manželku. Psychicky týral a sexuálně zneužíval také Franka, když před ním znásilňoval jeho matku. Ukazoval Frankovi, že je přípustné, aby se muž choval násilně ke zbytku rodiny. Rodinná pravidla byla navíc natolik striktní, že se Frank nikdy nenaučil společensky vycházet s vrstevníky. Frank se cítil nátlak ze strany spolužáků, a aby získal sexuální zkušenost, znásilnil svoji sestru.

Frank se během konzultací naučil některé sociální dovednosti, které mu pomohly lépe vycházet s vrstevníky. Také ukončil napodobování otcova násilného chování. Rovněž se naučil přijímat odpovědnost za svoje chování a kontrolovat ho. Mladší sestra začala docházet k dětskému terapeutovi a manželé se rozešli. Frankův otec začal na základě soudního rozhodnutí navštěvovat poradnu, aby změnil způsoby chování k ženám a dětem.

Které faktory přispívají k sexuálnímu zneužívání mezi sourozenci?

• Staršímu sourozenci, zpravidla chlapci, je svěřeno příliš mnoho zodpovědnosti

Důležitou součástí rodinného života je naučit staršího sourozence mít přiměřenou zodpovědnost za mladšího. Stejně tak je důležité jej/ji naučit, že tato zodpovědnost má své limity. Přiměřená míra zodpovědnosti umožňuje starším dětem dělat některá rozhodnutí. Neopravňuje je však, aby mladším sourozencům „šéfovali“, ponižovali je, nebo je zastrašovali. Rodiče musí starším dětem pomoci pochopit, že mít zodpovědnost neznamená dělat, cokoliv chceme. Frankův příběh je charakteristickým příkladem staršího bratra, který zneužil svěřenou zodpovědnost.

• Dítě bylo svědkem nebo obětí sexuálního zneužívání

Děti, které byly sexuálně zneužity, ať již rodinným členem, cizím dospělým nebo starším dítětem, mohou samy zneužívat mladší děti.

• Přístup k pornografii

Rodiče, kteří nezamezí přístupu dětem k pornografickým materiálům, riskují, že se děti budou snažit dospělé sexuální chování napodobovat.

• Zanedbávání

Tělesně či citově zanedbávanému dítěti může imponovat široká škála sexuálních aktivit. Sexualizované chování dětí tak může částečně pocházet z jeho nenaplněných (citových a tělesných) potřeb. 

Sexuální aktivity mezi sourozenci, které takto začnou, mohou zpočátku vypadat jako vzájemné. Vzhledem k mocenským rozdílům mezi dětmi jsou však vzájemné zřídkakdy. To platí zvláště tehdy, když je jedno dítě chce ukončit a druhé nikoliv.

• Nedostatek sexuální výchovy

Děti a dospívající, kteří nejsou přiměřeně věku poučeni o svém tělesném a sexuálním vývoji, snáze sklouznou k násilnému sexuálnímu chování.

• Neadekvátní socializace

Děti, kterým není dovoleno, aby si hráli se svými kamarády, a dospívající, kterým není dovoleno chodit na schůzky nebo se jinak stýkat s vrstevníky mimo domov, častěji zneužívají své sourozence – tak jako Frank.

• Popření

Často máme sklon vidět svoji vlastní rodinu oproti jiným rodinám jako bezproblémovou. Pokud se rodiče snaží sexuální zneužívání mezi dětmi ospravedlnit, případně předstírají, že se nic neobvyklého neděje, popírají skutečnost a dopouštějí, aby zneužívání pokračovalo. V některých případech rodiče zneužívání v rodině popírají z důvodu, že jim samotným přináší vzpomínky na vlastní zneužívání v dětství.

• Pocity přetížení

Pokud se rodiče cítí být přetíženi vlastními problémy – psychickým stresem, nemocí či nezaměstnaností – mohou být neschopni zneužívání zaregistrovat. Ačkoliv popření ani pocity přetížení nemohou způsobit sexuální zneužívání mezi sourozenci, mohou přispět k jeho přetrvávání.

 Volně vybráno a přeloženo z Sibling Sexual Abuse – A Parents Guide, ke stažení na http://www.sasian.org/.

ac

• poslední vložené

  • CVIČENÍ 2 – Jak sexuální zneužívání ovlivnilo můj život?
  • FRÖHLING, ULLA – Byla jsem otrokyní v satanské sektě
  • Odpustila jsem “svému pedofilovi”
  • Doporučujeme výstavu fotografií „o u t s i d (h) e r“ v Galerii Kostka MeetFactory
  • Pomožte nám najít nejvýstižnější český překlad slova „survivor“

  kategorie

  • Definice
  • Důsledky
  • Zneužívání v rodině
  • Svépomoc
  • Odborná pomoc
  • Kultura, média
  • Mezilidské vztahy
  • Další formy zneužívání
  • Ukázky z knih
  • Ostatní