Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání dětí netolerujeme!!!

Archive by Author

 

Kdo byl zraněn ve svém nejvnitřnějším jádru, ví, co je to zlost. Možná pociťuje bezmocnou, ale možná také vražednou zlost, která ho děsí svou destruktivitou. I když někdo dávno zapomněl, že byl jednou v nejvyšší míře vzteklý a rozzlobený – jeho tělo nic z toho nezapomnělo. Všechny emoce jsou v něm uloženy a zachyceny. Různé metody terapie proto vyvinuly cvičení, jak se opět dostat do kontaktu s těmito archaickými emocemi, protože potlačený hněv vyvolává nemoc. 

Hněv má mnoho tváří a vždy najde nějaký způsob vyjádření. Většina následků sexuálního vykořisťování nějak souvisí s hněvem. Za každou závislostí, za všemi sebezničujícími akty stojí hněv. Sebevražda je ta nejkrajnější míra hněvu obracející se proti vlastní osobě. 

Jestliže se terapie stane bezpečným místem, mohou se ženy odvážit svléknout svěrací kazajku obranných mechanismů a uvolnit po mnoho let zadržované emoce. Je to pro ně důležitá zkušenost, že jejich hněv a vztek člověka, jemuž platí, nezničí, a že v terapeutickém rámci projevený hněv nevede k zešílení. „Hněv není magie, je to pocit.“ Strach ze ztráty kontroly, křiku nebo paniky blokuje přirozené projevy hněvu. Mnoho žen volí ze strachu před vlastním hněvem raději zmrazení všech pocitů anebo únik k drogám. Terapie může těmto ženám pomoci naučit se zdravému zacházení s hněvem a připustit si v chráněném prostoru i ty nejhlubší pocity – které když vystoupí z temnoty, ztratí na hrůze.

Oběti incestu se hrozí zejména pocitu hněvu, protože se cítí vinné. Domnívají se, že musí pachatele chránit, protože mají strach, že už nesmějí víc milovat toho, na koho se hněvají. Jsou přesvědčené, že na hněv nemají právo, neboť mají svého otce „přes to všechno“ také rády. Musí si teprve samy hněv povolit. Verbálně nebo tělesně prožitý hněv může osvobodit od svírajících pocitu viny. Oběti incestu potřebují hněv, aby se nevzdávaly, aby unikly ze svých duševních pokřivení. Jako terapeuti je musíme povzbuzovat, aby vytrvaly. Musíme jim dodávat odvahu, že se dokážou osvobodit ze své bídy, i když ony samy v to přestaly verit. Musím důvěřovat v proces uzdravení, i když klientky tuto důvěru ještě anebo už nemají. Nejde při tom o lacinou útechu, ale o empatickou podporu.

Ačkoli prožití hnevu a smutku je pro proces uzdravení prospešné, lidé se brání ponořit do těchto nálad. Existují nejrůznější strategie, jak se vyhnout znovuobjeveným pocitům – mohu zneužívání smést jako něco dávno minulého, míru sexuálního vykorisťování zlehčit, uhýbat do racionalizací. Na obranných mechanismech lze poznat, že je často méně bolestné žít se starými známými symptomy než za nimi odhalit pravdu. Já má silnou tendenci upnout se na důvěrně známé obrazy světa a sebe samého a obávat se všeho nového. Často přetrvává odpor neco změnit, tím víc, když se tuší, jak bolestné může být znovuprožití vlastní minulosti.

Není ojedinělé, že konečně uvolněný obrovský hněv se obrátí proti terapeutum, protože tito jsou zažíváni jako nepřátelé – terapie ohrožuje zvnitřněný rodinný systém a zahrnuje jistou výzvu rozejít se s rodiči. V tomto stadiu se znovu ve vší síle ohlašuje stará tendence nechat se nadále zneužívat jako oběť kvůli tomu, aby směla zůstat u rodičů. Tato fáze terapie je obzvlášť kritická a vyžaduje ze strany terapeutů velmi mnoho pochopení. Mám však zkušenost, že postupné připuštení a zpracovávání hněvu může nakonec vést k integraci prožitého a umožní odloučení od idealizovaných rodičovských obrazů.

Nápadně často lze pozorovat tendenci šetřit rodiče. Je přece nesmyslné, rozčilovat se pro to, co minulo, co nelze změnit. V konečném důsledku je přece i zneužívající otec obětí svého dětství a matka skutečně neměla šanci děti dostatečně chránit.

Velice podrobně se tímto tématem ve svých knihách zabývala Alice Miller. Popisuje, jak jsou děti programovány na to nevšímat si týrání rodiči, jak se učí všechna pokření a znásilnění němě snášet. Tak i u obětí incestu stále přetrvává velký ostych pohnat pachatele k odpovědnosti, vyčítat rodičům, připustit nenávist ke znásilňovatelům duše. Oblíbená je argumentace čtvrtým přikázáním anebo rodičovským nárokem na odpuštění.

 
Ukázka z knihy Vražda duše od Ursuly Wirtz vydané roku 2005 v nakladatelství Portál (www.portal.cz).

Jaký je vztah mezi sexuálním zneužíváním mezi sourozenci a dalšími formami týrání?

Sexuální zneužívání mezi sourozenci znamená zneužití moci a autority. Starší děti, které sexuálně zneužívají své mladší bratry a sestry, jim často ubližují i jinými způsoby.

Trvalé šikanování a ponižování mladších dětí kupříkladu na základě jejich tělesného vzhledu, pohlaví nebo osobnostních charakteristik, nazýváme psychickým týráním.  Dalšími příklady psychického týrání může být zavírání sourozence do temné místnosti, vyhrožování nebo přesvědčování, že je nikdo nemá rád apod.

Bití, svírání, dušení apod. mladšího dítěte často rodiče zlehčují po ujištění staršího sourozence, že to „byla jen taková legrace“ nebo, že „spolu jen tak zápasili“. V těchto případech se však nejedná o legraci, ale o nátlak vyvíjený na mladší dítě, které nazýváme fyzickým (tělesným) týráním.

Případ Franka

Patnáctiletý Frank byl obviněn ze sexuálního zneužívání své mladší sestry. Pracovník probační služby zařídil, aby Frank navštěvoval psychologické poradenství.

Frank prozradil poradci, že jeho spolužáci byli větší a sexuálně „úspěšnější“ než on, a že ho jeden z nich pobouzel, aby měl pohlavní styk s dívkou.

Frank mu také řekl, že měl strach s dívkami mluvit, natož je požádat o schůzku. Přiznal, že donutil svou mladší sestru Kathy, aby s ním měla pohlavní styk, zatímco ji měl hlídat.

Následně Frankova matka sdělila poradci, že ji Frankův otec při mnoha příležitostech násilím přinutil k sexu před očima dětí. Také přiznala, že ji manžel bil, pokud včas nepřipravila jídlo. Poradce ji podpořil, aby s dětmi přechodně využila služby chráněného bydlení, než se rozhodne, zda zůstane se svým manželem.
 
Všimněme si několika rizikových faktorů: Frankův otec psychicky, fyzicky a sexuálně zneužíval svou manželku. Psychicky týral a sexuálně zneužíval také Franka, když před ním znásilňoval jeho matku. Ukazoval Frankovi, že je přípustné, aby se muž choval násilně ke zbytku rodiny. Rodinná pravidla byla navíc natolik striktní, že se Frank nikdy nenaučil společensky vycházet s vrstevníky. Frank se cítil nátlak ze strany spolužáků, a aby získal sexuální zkušenost, znásilnil svoji sestru.

Frank se během konzultací naučil některé sociální dovednosti, které mu pomohly lépe vycházet s vrstevníky. Také ukončil napodobování otcova násilného chování. Rovněž se naučil přijímat odpovědnost za svoje chování a kontrolovat ho. Mladší sestra začala docházet k dětskému terapeutovi a manželé se rozešli. Frankův otec začal na základě soudního rozhodnutí navštěvovat poradnu, aby změnil způsoby chování k ženám a dětem.

Které faktory přispívají k sexuálnímu zneužívání mezi sourozenci?

• Staršímu sourozenci, zpravidla chlapci, je svěřeno příliš mnoho zodpovědnosti

Důležitou součástí rodinného života je naučit staršího sourozence mít přiměřenou zodpovědnost za mladšího. Stejně tak je důležité jej/ji naučit, že tato zodpovědnost má své limity. Přiměřená míra zodpovědnosti umožňuje starším dětem dělat některá rozhodnutí. Neopravňuje je však, aby mladším sourozencům „šéfovali“, ponižovali je, nebo je zastrašovali. Rodiče musí starším dětem pomoci pochopit, že mít zodpovědnost neznamená dělat, cokoliv chceme. Frankův příběh je charakteristickým příkladem staršího bratra, který zneužil svěřenou zodpovědnost.

• Dítě bylo svědkem nebo obětí sexuálního zneužívání

Děti, které byly sexuálně zneužity, ať již rodinným členem, cizím dospělým nebo starším dítětem, mohou samy zneužívat mladší děti.

• Přístup k pornografii

Rodiče, kteří nezamezí přístupu dětem k pornografickým materiálům, riskují, že se děti budou snažit dospělé sexuální chování napodobovat.

• Zanedbávání

Tělesně či citově zanedbávanému dítěti může imponovat široká škála sexuálních aktivit. Sexualizované chování dětí tak může částečně pocházet z jeho nenaplněných (citových a tělesných) potřeb. 

Sexuální aktivity mezi sourozenci, které takto začnou, mohou zpočátku vypadat jako vzájemné. Vzhledem k mocenským rozdílům mezi dětmi jsou však vzájemné zřídkakdy. To platí zvláště tehdy, když je jedno dítě chce ukončit a druhé nikoliv.

• Nedostatek sexuální výchovy

Děti a dospívající, kteří nejsou přiměřeně věku poučeni o svém tělesném a sexuálním vývoji, snáze sklouznou k násilnému sexuálnímu chování.

• Neadekvátní socializace

Děti, kterým není dovoleno, aby si hráli se svými kamarády, a dospívající, kterým není dovoleno chodit na schůzky nebo se jinak stýkat s vrstevníky mimo domov, častěji zneužívají své sourozence – tak jako Frank.

• Popření

Často máme sklon vidět svoji vlastní rodinu oproti jiným rodinám jako bezproblémovou. Pokud se rodiče snaží sexuální zneužívání mezi dětmi ospravedlnit, případně předstírají, že se nic neobvyklého neděje, popírají skutečnost a dopouštějí, aby zneužívání pokračovalo. V některých případech rodiče zneužívání v rodině popírají z důvodu, že jim samotným přináší vzpomínky na vlastní zneužívání v dětství.

• Pocity přetížení

Pokud se rodiče cítí být přetíženi vlastními problémy – psychickým stresem, nemocí či nezaměstnaností – mohou být neschopni zneužívání zaregistrovat. Ačkoliv popření ani pocity přetížení nemohou způsobit sexuální zneužívání mezi sourozenci, mohou přispět k jeho přetrvávání.

 Volně vybráno a přeloženo z Sibling Sexual Abuse – A Parents Guide, ke stažení na http://www.sasian.org/.

ac

Svépomocné cvičení: Imaginace bezpečného místa

 Technika bezpečného místa patří mezi techniky imaginativní, tedy takové, při nichž se využívá představivost a fantazie. Účelem cvičení je vytvořit si představu místa, kam se můžete bezpečně uchýlit, kdykoliv se cítíte přetíženi, vyděšeni či vyčerpáni obtížnými vzpomínkami, pocity či událostmi. Následující kroky vám pomohou takové místo v sobě najít, abyste se do něj mohli vracet, kdykoliv budete potřebovat.

1) Najděte si chvíli, kdy je vám dobře. Lehněte si nebo sedněte tak, abyste se cítili pohodlně a uvolněně.

2) Zavřete oči a představte si místo, kde byste se cítili pohodlně, v klidu a bezpečí. Může to být místo, které znáte ve skutečnosti, nebo místo, které existuje pouze ve vašich představách. Někteří lidé volí místo v krajině, jako je opuštěná pláž, hory, louka, les apod. Nechejte představu vašeho bezpečného místa samu přijít do vaší mysli. Pokud se necítíte bezpečně, když jste sami, představte si osobu, která by na tomto místě mohla být s vámi, abyste se cítili v bezpečí.

3) Představte si, že ležíte či sedíte na tomto místě a cítíte se pohodlně, v teple a bezpečí. Soustřeďte se na všechny vjemy, které k vám přicházejí. Co vidíte (stromy, oblohu, moře…)? Co slyšíte (vlny, ptáky…)? Co cítíte (moře, květiny…)? Co vnímáte (trávu, písek pod vámi…)? Zůstaňte tak chvíli, vstřebávejte všechny vjemy kolem sebe a vychutnávejte si pocit bezpečí a pohody. Připomeňte si, že se na toto místo můžete vrátit, kdykoliv budete sami chtít a potřebovat.

4) Až budete připraveni, otevřete oči a vraťte se zpátky tam, kde se právě skutečně nacházíte a rozhlédněte se kolem po místnosti. Zaznamenejte si popis svého bezpečného místa se všemi detaily: co jste viděli, slyšeli, cítili, vnímali. Pokud budete mít chuť, můžete si rovněž své bezpečné místo namalovat.

5) Procvičujte si představování bezpečného místa nejprve tehdy, když se cítíte dobře, až pro vás bude snadné vybavit si jej, kdykoliv budete potřebovat.

6) Až se budete cítit ve stresu, vyděšení či přetížení a budete potřebovat oddech, vyvolejte si představu vašeho bezpečného místa. Můžete tak učinit, kdykoliv budete potřebovat, nezávisle na tom, kde se zrovna budete reálně nacházet, nebude již nutné ležet ani sedět. Představa bezpečného místa vám pomůže zvládnout tíživé chvíle.

Převzato a přeloženo z Ainscough, C. & Toon, K. (2000): Surviving Childhood Sexual Abuse Workbook. Canada: Da Capo Press, s. 24 – 25.

                                                   lp

Pro
19

Vánoční svátky a sexuální zneužívání v rodině

Většina rodin tradičně tráví Vánoce pohromadě. Obětem sexuálního zneužívání v dětství v rodině však tyto rodinné sešlosti mohou přinést mnoho problémů. U příležitosti rodinných setkání se oživují bolestivé vzpomínky z minulosti a nechuť předstírat, že „všechno je v nejlepším pořádku“, může nakonec vyústit v rozhodnutí Vánoce s rodinou netrávit. Tento článek přináší několik rad a tipů, které mohou být užitečné v nadcházejícím svátečním a pro mnohé značně stresujícím období.

Kde se právě nacházím v procesu uzdravování?

Odpověď na tuto otázku pro vás může být obzvlášť důležitá. Pokud jste se rozhodli definitivně přestat popírat, co se v rodině dělo, může být pro vás stále náročnější „předstírat“, že se „vlastně nic nestalo“. V této fázi může být lepší zkrátit návštěvu rodiny nebo se na nějaký čas rodinným setkáním úplně vyhnout.

Rodinná dynamika

Rodinná dynamika (vzorce chování a komunikační výměny) o Vánocích a u příležitosti jiných rodinných oslav vystupuje do popředí často obzvlášť silně. V mnoha rodinách se silným rodinným tabu bývá přítomen člen, který v zájmu zachování rodinné rovnováhy dohlíží na ostatní a kontroluje rodinné dění. Může se jednat o samotného zneuživatele, nebo o jeho/její manželku/manžele či přítelkyni/přítele. Pokud se v procesu vlastního uzdravování rozhodnete přestat zneužívání v rodině popírat, křehká rovnováha v rodině obvykle zakolísá, což může vyvolat silné emoce. Pokud jeden člen či část rodiny přijme zneužívání jako fakt, zbytek rodiny může o to důrazněji zneužívání popírat.

Jaké jsou vaše potřeby?

Mnoho obětí je vedeno k přebírání nepřiměřené péče a zodpovědnosti za další osoby a právě čas rodinných setkání vybízí k zaměření na vlastní potřeby, starost o sebe sama, vlastní pocit pohody a spokojenosti v rodinných vztazích bez ohledu na další členy rodiny. Většina lidí si přeje, aby jejich rodina byla bezpečným a příjemným místem. Tyto potřeby jsou přirozené, ale touha naplnit je v silně nefungující rodině a za každou cenu strávit příjemně rodinné svátky, vás může přivést zpět k popírání událostí v rodině. Uvědomíte-li své potřeby, můžete si v souladu s nimi svobodněji vybrat, jak a s kým si přejete trávit svátky a zda budete svoji sílu a zdroje investovat do péče o sebe nebo o zneužívající rodinu.

Rozhodněte se sami, jak a s kým budete trávit sváteční čas

Rozhodování, s kým trávit Vánoce, a zvláště rozhodnutí netrávit jej s rodinou, může být velmi obtížné. Pokud se cítíte emocionálně dostatečně silní jít na rodinnou večeři a po večeři se omluvit, že máte na večer další plány, může být pro vás tato možnost vhodná. Pokud naopak máte pocit, že se „udusíte“, pokud budete při večeři sedět vedle toho, kdo vás v dětství zneužíval, a přitom předstírat, že se „nic nestalo“, bude pro vás možná lepší úplně se rodinné večeři vyhnout. Nebuďte však sami a vytvořte si reálný plán, jak svátky strávíte. Tyto plány mohou zahrnovat setkání či sváteční večeři s partnery, přáteli či jinými členy rodiny. Jedině vy sami máte právo a sílu učinit nejlepší rozhodnutí, jak strávíte nadcházející sváteční čas.

Převzato a volně přeloženo z blogu Joy na  http://healingstreamforsurvivors.blogspot.com/.

lp

Sexuální zneužívání na Nově

Na televizi se dívám jen velmi zřídka a tlačítko na mém ovladači, které přepíná na kanál televize Nova, je téměř nepoužívané. Náhodou jsem se na internetu proklikala na stránky této televize, kde jsem objevila rozsáhlou diskuzi o zkušenostech se sexuálním zneužíváním v dětství. Diskuzi rozpoutal díl seriálu „Soukromé pasti“ se jménem „Tatínkova holčička“, který TV Nova odvysílala 22. října večer. Spustil lavinu osobních odhalení traumatických událostí převážně divaček a čtenářek.

Zajímalo mne, jak se TV Nova tématu chopila, a musím se přiznat, že jsem byla velmi nedůvěřivá. Hledala jsem v tom hlavně kalkul a reklamní trik ze strany televize, jak na lidském neštěstí vydělat a zvýšit sledovanost.  Příběh jsem si pustila z archivu na internetu.

Celkové uchopení a ztvárnění příběhu mne velmi mile překvapilo. Myslím, že se tak složitého tématu ujali autoři velmi citlivě, působí autenticky a to nejen díky excelentním hereckým výkonům. Obdivuji Miroslava Etzlera i Bereniku Kohoutovou za jejich odvahu. Na internetu jsem dokonce četla, že role otce byla nabídnuta původně jinému herci, který ji odmítl, protože se necítil dostatečně připraven takovou roli ztvárnit a dovolit tak veřejnosti, aby si jej ztotožnila se sexuálním zneuživatelem dítěte. Šestnáctiletá herečka hrála sexuálně zneužívanou Veroniku velmi přesvědčivě a to i ve vypjatých a odvážných scénách. O to více mne iritují komentáře, které se objevily na internetu, ve kterých velmi vulgárním a nevybíravým způsobem komentují někteří muži (možná spíše chlapci) její fyzické proporce. Snažila jsem se přes tiskové oddělení TV Nova oba herce oslovit s žádostí o poskytnutí rozhovoru, ale bohužel se mi z televize nikdo neozval. Ale nevzdávám se a třeba se zde časem objeví. Nechtěla bych zde opomenout ani výkon Vandy Hybnerové, která si také zaslouží pochvalu, a věřím, že ani ztvárnění její role nebylo jednoduché.

Ve vyprávění se povedlo velmi šikovně zachytit souvislosti a další jevy, které se při sexuálním zneužívání v rodině objevují, a které trauma posilují a komplikují možnost oběti se s ním vyrovnat. Při sexuálním zneužívání dítěte jde převážně o zneužití moci dospělého nad dítětem. Zneuživatel záměrně v dítěti vyvolává pocity zodpovědnosti za celou situaci (ať již tím, že ho označuje za zlobivé či svůdné, nebo jen tím, že vyžaduje sexuální praktiky tajit). Dítě situaci nerozumí a neumí se takovéto manipulaci bránit, proto zodpovědnost přijímá a prožívá pocity viny. O to těžší je poté se někomu svěřit. Pokud dítě ještě narazí na nedůvěru ze strany matky či někoho jiného, komu se svěří, je trauma opět posíleno a mlčení prohloubeno. V příběhu Veroniku nevlastní otec činí zodpovědnou za celou situaci tím, že ji označuje za nedůvěryhodnou a neposlušnou. Je natolik neposlušná (začíná, jak je v jejím věku obvyklé, chodit s chlapci), že je otec rozčilen a musí ji jako lékař podrobně vyšetřit. Vyšetření se ale zvrhne v sexuální zneužití, za které ale může Veronika, protože otce rozčilila.

Po prvním incidentu prožívá nevlastní otec pocity viny, ale poté, co zjistí, že si nechala Veronika vše pro sebe a že mu zneužití prošlo, chce více. V příběhu je patrné, že těsně po incidentu je nevlastní otec svými skutky zdrcen a velmi zřetelně si uvědomuje, že Veronice ubližuje. Obviňováním Veroniky a posilováním vlastní moci se ovšem svých nepříjemných pocitů vcelku jednoduše zbavuje. Celá situace pak pouze nahrává tomu, aby se vše opakovalo.

Veronika, vzhledem ke svému věku, si je vědoma toho, že se děje něco nezvyklého, ale přesto je ze situace zmatena a není schopna ji popsat někomu jinému. Stahuje se do sebe, odmítá svého přítele, má problémy v komunikaci s matkou i nevlastním otcem, chová se provokativně. Vysílá prosby o pomoc způsobem, který je nečitelný pro ostatní. Což bývá velmi častý jev u obětí sexuálního zneužívání a to nejen v dětství, kdy se zneužívání děje, ale také v dospělosti, kdy již aktuálně nebezpečí nehrozí. Snaží se se vším svěřit matce, která jí nerozumí, a tak nakonec volí útěk z domova a pomoc sociální pracovnice.

Nevlastní otec je vnímán jako milující a pečující muž, který je šlechetný, protože se ochotně ujal své nevlastní dcery. Je uznávaný lékař. Vším zapadá do obrazu zodpovědného manžela a otce a jako reakci na své výčitky svědomí se snaží tuto představu ve svém okolí ještě více posilovat. Pro Veroniku je velmi těžké tento obraz narušit tím, že jej označí jako zneuživatele, a naráží na nepochopení dokonce i vlastní matky. Ta místo toho, aby se snažila chránit vlastní dceru, začne chránit sama sebe a dceru obviňovat, že chce zničit život celé rodině, včetně jí samotné. I reakce matky tak posiluje Veroničiny pocity zodpovědnosti a viny.

Přestože Veronika sebere všechnu svou odvahu a svěří se sociální pracovnici, která jí naslouchá, podporuje a nabízí pomoc, nakonec končí příběh velmi tragicky. Veronika svou výpověď na naléhání své matky odvolá, za což je odměněna označením za „hodnou holčičku“. Rodina je opět pohromadě a vše je dle ostatních v pořádku. Otec zažehnal nebezpečí trestu, matka zachránila rodinný kruh a přítomnost svého manžela a otce druhého dítěte. Veronika se stala opět obětí a to nejen svého nevlastního otce, ale nyní již celé své rodiny. Její bezpečí je výrazně narušeno a ohroženo a pravděpodobně bude narušováno i do budoucna. Na konci příběhu jsem pociťovala ohromnou bezmoc. Děvče na začátku svého života, plné životního elánu a nadějí je zraněno a odnáší si do dalšího života zkušenost, že jeho osobní potřeby nejsou důležité. Jak může celý příběh pokračovat dále? Veronika svůj boj vzdá a bude otci k dispozici vždy, když bude potřeba? Veronika svůj boj nevzdá a po čase opět uteče z domu? Přestože se zneužívání třeba i zastaví, ve vzduchu bude nadále napětí prosycené strachem, vztekem a bolestí, které bude ovlivňovat všechny členy rodiny. Může se také stát, a jistě se i stává, že časem matka bude schopna svou dceru poslouchat a nakonec jí vše uvěří.

Sedmý díl seriálu Soukromé pasti tak ukazuje, že sexuální zneužívání není pouze samotný akt, při kterém dospělý uspokojuje své sexuální potřeby manipulací s dětským tělem, ale že se jedná o mnohem komplexnější a složitější jev. Ukazuje nejen pohled oběti, ale také dalších zúčastněných (matky, zneuživatele). Připomíná, jak bychom měli vyzdvihovat a oslavovat odvahu všech, kteří své příběhy sexuálního zneužívání zveřejnili a zveřejňují, i těch, kteří se rozhodli s takovou zkušeností bojovat a snaží se opět nalézt vlastní hodnotu a chuť do života.

Diskuze, kterou odvysílání rozpoutalo, pouze potvrzuje, že téma je více než aktuální a na straně veřejnosti vyvolává silné emoce. Propukla řetězová reakce svěřování se s vlastními příběhy dospělých, kteří byli sexuálně zneužíváni v dětství. Zde si neodpustím pár kritických poznámek vůči TV Nova. Myslím, že diskuzi na tak závažné a citlivé téma, by měl na stránkách někdo administrovat a nekompromisně mazat příspěvky, které jsou vulgární a napadají důvěryhodnost ostatních příspěvků. Nechtěla bych pochybovat o odborných schopnostech PhDr. Cenkové a zajisté má v práci s rodinami a dětmi významné úspěchy, ale myslím, že by se k tématu dlouhodobých následků měl vyjadřovat odborník, který, když už se nespecializuje přímo na dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství, tak alespoň pracuje s dospělými a má zkušenosti se zpracováním takového traumatu v dospělosti. V neodborné veřejnosti poté bude PhDr. Cenková mylně vnímána jako odborník na něco, čemu se ve skutečnosti vlastně téměř nevěnuje.

TV Nova učinila odvážný krok, který se jí, dle mého názoru, celkem povedl. Jen škoda, že takovou odvahu nemá i televize veřejnoprávní, ale třeba se nechá inspirovat. Myslím, že by TV Nova měla zapracovat na tom, jak naloží s emocemi, které tak silné téma rozpoutá. Když již chce otevírat veřejnou diskuzi a tabuizovaná témata, měla by být připravena zodpovědně pracovat i s následky, což se jí, dle mého názoru, ne zcela podařilo.

Vřelý dík všem filmařům za příjemné překvapení.

Film „Tatínkova holčička“ lze přehrát v internetovém archivu TV Nova na http://archiv.nova.cz/

vs