Archive by Author
15
Dlouhodobé důsledky II
Zaslal admin, do kategorie Důsledky. Žádný komentář.
Dlouhodobé důsledky sexuálního zneužívání sestavené jeho oběťmi
V minulém článku jsme se zabývali dlouhodobými důsledky sexuálního zneužívání, které vytvořili pomáhající pracovníci. Nyní přinášíme seznam dlouhodobých následků, které na jednom semináři sestavili samotní aktéři – dospělé ženy a muži, kteří byli v dětství obětí sexuálního zneužívání. Tento seznam není vyčerpávající – existují další důsledky, které tu nejsou jmenovány – ani výlučný – každý zažívá jiné problémy, které tu mohou i nemusí být uvedeny.
• Noční můry (intenzivní, násilné)
• Strach, že kdokoliv může být útočník
• Stud
• Vztek
• Pocity viny
• Strach z projevování zlosti/obtíže s navozením vzteku
• Potřeba mít kontrolu
• Potřeba předstírat, že nemám kontrolu (bezmocnost)
• Strach z toho být viděn(a)/strach z odhalení/agorafobie
• Utíkaní od lidí
• Strach z intimity/vyhýbání se intimitě
• Vyhýbavost
• Bolest a vzpomínky na tělesnou bolest
• Flešbeky (živé vtíravé vzpomínky)
• Neschopnost „myslet přímo“
• Obtíže v komunikaci
• Obtěžující myšlenky
• Nutkavé přejídání/nejedení/držení diety/flámování/pročišťování atd.
• Sebe-zneužívání
• Touha zemřít
• Impulzivní sexuální chování
• Asexualita
• Sexuální poruchy
• Pocity nereálna/odcizení/odtažení
• Představa o sobě jako o nezdaru
• Potřeba být zcela kompetentní v jakoukoliv chvíli
• Pocit, že „je to moje chyba“
• Sebe-pochybnosti/pocit, že nejsem dostatečně dobrý(á)
• Žárlivost
• Závist
• Pocity nedostatečnosti
• Přání být někým jiným
• Neschopnost přijímat podporu/péči
• Pocity study pokud jsem chválen(a)
• Nízká sebedůvěra
• Držení zbytečných tajemství
• Být jakoby „zazděný(á)“
• Shledávám obtížným být ve spojení s druhými lidmi
• Izolace
• Obtíž s projevením zranitelnosti, být vyslyšen(a) a opečováván(a)
• Pocit, že „pokud by mě znali, tak by mě odmítli“
• Únik do závislostí
• Zamrzlé pocity
• Strach z postraních úmyslů druhých lidí
• Strach, že mě druzí budou používat
• Neschopnost říci „ne“
• Ztráta schopnosti rozpoznat pravdu
• Zmatek ohledně rolí/identity/sexuality
• Ambivalence týkající se touhy dostávat péči
• Strach z autority
• Strach z pravidel
• Strach z mužů/žen
• Strach z promluvení
• Neschopnost odpočívat
• Odpojení od vlastních pocitů
• Pocit, že jsem uvízl(a)
• Spojování zneužití se současným partnerem(kou)
• Zapomínání/amnézie na části svého dětství
• Deprese
• Zážitky mimo tělo („out of body experience“)
• Špatné volby partnera
Z knihy Victims No Langer od Mike Lawa.
ac
15
Dlouhodobé důsledky
Zaslal admin, do kategorie Důsledky. Žádný komentář.
Sexuální zneužívání v dětství a jeho dlouhodobé následky
Téma sexuálního zneužívání v dětství je v posledních letech předmětem odborné i neodborné diskuze. Hlavní pozornost je věnována na děti jako oběti těchto činů – na jejich ochranu, prevenci a terapii. Dlouhodobé následky, které si oběti přenášejí do dospělosti, bývají občas zmiňovány, nicméně nebývá jim věnována přílišná pozornost.
Péče o děti, které jsou zranitelné a odkázané na péči dospělých je samozřejmě velmi důležitá a nepostradatelná. Bohužel ale mnoho případů sexuálního zneužívání v dětství zůstává neodhalených a tedy také neřešených. Tím vzniká široký prostor pro vývoj dlouhodobých následků obětí. Je proto třeba se stejným způsobem věnovat také problematice dlouhodobých následků a péče o dospělé oběti sexuálního zneužívání v dětství. V ČR například doposud nevyšla jediná publikace, která by se dlouhodobými následky sexuálního zneužívání v dětství zabývala.
Studie potvrzují, že zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství, převážně s jeho závažnější formou, často vede k dlouhodobým negativním následkům. Závažnost tohoto traumatu pro další vývoj a život závisí na:
- míře použitého násilí
• délce doby traumatizace (zda jde o jednorázovou zkušenost či opakované zneužívání)
• věk, ve kterém ke zneužívání dochází (čím mladší dítě je, tím závažnější mohou být následky)
• blízkost zneužívané osoby (zneužívání vlastním otcem bývá závažnější než zneužití neznámou osobou).
Fifková (2005) uvádí přehled dlouhodobých či odložených důsledků sexuálního zneužití v dětství:
• trvalé a hluboké poruchy emočního ladění, nejčastěji ve smyslu depresivního ladění
• emoční labilita, problémy s projevováním emocí
• neurotické problémy jako anxieta, fobie, obsese
• poruchy sebevnímání, snížené sebehodnocení, nízké sebevědomí, potíže se sebepojetím a sebeakceptací
• poruchy spánku, koncentrace a paměti
• pocity samoty, izolace, opuštění
• pocity odlišnosti a poznamenanosti
• sebevražedné myšlenky, pokusy a dokonané sebevraždy
• poruchy příjmu potravy
• psychosomatické potíže
• nadužívání drog, drogové závislosti
• neschopnost navázat a udržet partnerský vztah
• navazování partnerských vztahů s prvky výrazné asymetrie či závislosti
• opoždění psychosexuálního vývoje
• sexuální promiskuita
• sexuální dysfunkce
• negativní vztah k vlastnímu tělu, někdy odpor ke genitáliím či prsům
• poruchy komunikace
• poruchy navazování sociálních vztahů
• neschopnost ve vztazích stanovit a udržovat hranice.
Následků je celá řada a mohou a nemusí se u obětí projevit. Cameron (2000) je shrnuje ve své práci do čtyř základních kategorií – negativní sebevnímání (negative self-perceptions), maladaptivní copingové strategie (maladaptive coping styles), dlouhodobé somatické potíže (longterm somatic problems) a jako čtvrtou přidává ještě příznaky posttraumatické stresové poruchy (symptoms of posttraumatic stress syndrome – PTSD).
vs
Literatura
CAMERON, C. (2000). Resolving childhood trauma. A long-term study of abuse survivors. Thousand Oaks: Sage Publications.
FIFKOVÁ, H. (2005). Terapie dospělých obětí sexuálního zneužívání v dětství. In WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí (str. 171 – 184). Praha: Grada Publishing.
Další informace
Centrumelektra.cz
15
Výskyt v ČR
Zaslal admin, do kategorie Definice. Žádný komentář.
Výskyt sexuálního zneužívání v ČR
V ČR byla uskutečněna v letech 1996 – 98 studie mapující sexuální zneužívání v dětství metodou retrospektivní výpovědi dospělých mužů a žen. (Vaníčková a kol., 1999). Sexuální zneužívání zde bylo vymezeno pomocí definice Rady Evropy z roku 1992. Zjištěná data zhruba odpovídala hodnotám v ostatních evropských zemích. „…každá třetí dospělá žena přiznává osobní zkušenost se sexuálním zneužitím…osobní zkušenost uvedl každý čtvrtý až pátý muž.“(Vaníčková a kol., 1999:20). Tato studie ovšem nemůže být vzhledem ke složení výzkumného vzorku vnímána jako reprezentativní.
Na zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství se také ptali Weiss a Zvěřina v rámci studie sexuálního chování obyvatel ČR (dle Weiss a kol., 2005). Šetření bylo provedeno na reprezentativních vzorcích dospělé populace v letech 1993, 1998 a 2003. Zkušenost se sexuálním zneužíváním uvádělo 4,6 – 7,1% mužů a 8,7 – 10,4% žen (měření v pětiletých intervalech vykazovala různé výsledky). Z výsledků posledního šetření vyplývá, že většina zneužití jsou nepenetrativní povahy. Policii bylo oznámeno minimum případů (3% u žen a 4% u mužů), rodičům oznámilo skutečnost 14% žen a 4% mužů. 47% žen a 27% mužů uvedlo, že tato traumatizující zkušenost měla negativní vliv na jejich další sexuální a partnerský život.
První reprezentativní výzkum prevalence sexuálního zneužití v dětství v naší populaci provedl (dle Halfarová, 2002) tým Sdružení Linky bezpečí (Pöthe , Halfarová, Bosák, Csémy) v letech 1997-8. Tento jev sledoval na reprezentativním vzorku 1112 osob. Některou z forem sexuálního zneužití v dětství potvrdilo 33% žen a 17% mužů. Více jak 50% zneužitých uvedlo zkušenost s opakovaným zneužitím.
U respondentů byla také sledována míra subjektivně prožívaných následků. Kladně na otázku, zda trpěl/a následky toho, co prožil/a, odpovědělo 71,4% respondentů, u kterých zneužití zahrnovalo tělesnou penetraci. „Intenzita subjektivně prožitých následků se výrazně lišila podle charakteru zneužití. Následky, se kterými se dlouho nevyrovnali, pociťovalo 22,9% z těch respondentů, kteří byli zneužiti kontaktní formou a 42,9% z těch, u kterých zneužití zahrnovalo tělesnou penetraci. Trvalé, celoživotní psychické následky prožívá 21,4% respondentů zneužitých penetrací. …Potřebu profesionální pomoci cítí 33,9% všech respondentů, kteří uvedli nějakou z forem sexuálního zneužití, pouze 58,2% (z nich, pozn. autorky) ví, kde jí hledat.“ (Halfarová, 2002).
vs
Literatura
HALFAROVÁ, H. (2002). Sexuální zneužívání dětí a jeho následky. Rizikové chování dospívajících a jeho prevence, 3.odborný seminář, SZÚ 9.-11.9.2002. Free Teens Press.
VANÍČKOVÁ, E. a kol. (1999). Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál.
WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí (str. 11-30). Praha: Grada Publishing.
15
Definice
Zaslal admin, do kategorie Definice. Žádný komentář.
Definice sexuálního zneužívání
Sexuální zneužití dítěte (Child sexual abuse – CSA) je výrazným zásahem do jeho osobního prostoru. Jedná se o vysoce traumatizující zážitek, který ovlivňuje celý další život oběti. Výzkumy uvádějí různé hodnoty prevalence (výskytu ve společnosti) tohoto jevu. Odlišnosti jsou hlavně z důvodů různých definicí sexuálního zneužívání a dětského věku, odlišné jsou také způsoby sběru dat (více viz. Dunovský, Dytrych, Matějček a kol., 1995).
Za stěžejní je považována definice zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992, která říká (dle Vaníčková a kol., 1999): „Sexuální zneužití je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli pohlavní dotýkání, styk nebo vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. Sexuální zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání zahrnuje např. setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým videozáznamům. Kontaktní zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, pohlavnímu styku orálnímu nebo análnímu.“
U nás je dle §242 Trestního zákona pohlavní zneužití dítěte mladšího 15 let trestným činem. Pachatel takového činu může být odsouzen až k 15 letům odnětí svobody. Nicméně tresty za tento a podobné činy jsou stále předmětem odborné i veřejné diskuze.
vs
Literatura
DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada Publishing.
VANÍČKOVÁ, E. a kol. (1999). Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál.
Další informace: Centrumelektra.cz
15
Mýtus ideální rodiny
Zaslal admin, do kategorie Zneužívání v rodině. Žádný komentář.
Mýtus ideální rodiny:
Zneužívání a hledání pravdy
Většina lidí je zajedno v odporu vůči několika zlým, nemocným jedincům, kteří zneužívají děti. Nepochybujeme o potřebě chránit naše děti před těmito podivnými lidmi potulujícími se okolo dětských hřišť. Vytváříme postupy a programy, které děti učí odmítnout od nich bonbony nebo projížďku autem. Domníváme se, že víme, co zneužívání dětí opravdu znamená.
V tu samou chvíli vytváříme obraz ideální rodiny. Televizní pořady a filmy vypodobují rozumné otce a pečující matky předávající svým dětem důležité hodnoty v atmosféře otevřenosti a důvěry. Když se v rodině objeví nějaký problém, táta si se synkem jednoduše promluví a poskytne mu laskavé vedení a rozumné rady. Máma usedne na okraj postele, aby si se svou dcerkou moudře pohovořila o svém vlastním dětství, a na závěr ji láskyplně obejme. Nebo si celá rodina sesedne ke stolu v obývacím pokoji, aby prostřednictvím jednoduché komunikace a žoviálních příběhů vyřešila malé dětské starosti. Vytváříme obraz rodinného soužití, ve kterém složité problémy mohou být rozuzleny během jediné epizody, a těmto vlastním obrazům věříme. Domníváme se, že víme, co je rodinný život.
Pokud jste se rozhodli číst tyto stránky, je pravděpodobné, že se vaše zkušenost od tohoto ideálu liší. Pokud jste byli jako děti zneužíváni, vaše vzpomínky na rodinný život vykreslují zcela jiný obraz. Tátovy „otcovské rady“ byly jakékoliv, jen ne rozumné, a jeho vedení zdaleka ne laskavé. Máminy vzpomínky na její vlastní dětství mohly být plné násilí a sexuálního zneužívání. A chvíle u stolu byly něco, co jste raději přetrpěli nebo se jim úplně vyhnuli. Můžete si pamatovat chybějící, nedostupné nebo nedostatečně ochraňující rodiče, neschopné vám pomoci. Rodinné večery možná zahrnovaly křičení, boje, záchvaty opilosti, epizody fyzického násilí, krčící se ustrašené děti, noční můry, slzy, zmatek, chladné mlčení, neodůvodněné obviňování, výsměch, opakované bití, chybějící jídlo, bezmocnost, pokusy zachránit rodiče či sourozence… nebo sexuální zneužívání. Vaše vzpomínky se mohou týkat toho, že vám nikdo nevěřil a neměli jste žádný zdroj ochrany. Vaše vzpomínky mohou být také omezené nebo nepříliš detailní, ať už pozitivní nebo negativní, a vy se divíte, proč si nemůžete vybavit tu šťastnou dobu oněch „zlatých dětských let“. Někteří z vás možná předstírali, že vše bylo jinak, představovali jste si svou rodinu jako šťastnou, zdravou a harmonickou. Touto cestou jste se snažili ochránit sebe sama před zneužíváním - těchto fantazií jste se drželi tak dlouho a pevně, dokud si realita nevynutila zcela jiný obraz. Možná se stále ještě někdy přistihnete v pokušení přepsat vaši rodinnou historii tak, jak jste si ji přáli mít.
Jako společnost i jako jedinci jsme si vytvořili obraz rodinného života, který je příjemný a utěšující. Není překvapením, že se ho držíme tak pevně – bráníme se tak před vpádem té nejdrsnější reality. I kdybychom zrovna byli uprostřed situace, kdy nás někdo zneužívá, bylo by často snazší předstírat opak. Ve skutečnosti mohly být vaše fantazie o ideálním rodinném životě jediné útočiště, které jste jako děti měli. Pokud si toto uvědomíte, lépe pak pochopíte tvrdošíjnost, s jakou dětí tvrdí – tváří tvář křiklavým důkazům o zneužívání – že se neděje nic špatného. V mé praxi jsem slyšel mnoho těžkých příběhů plných brutality a násilí, a přesto mí klienti reagovali s překvapením, když jsem poukázal na to, že se jednalo o zneužívání.
ac
